Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDvanáct rozechvělých paží
13. 07. 2018
4
10
1033
Autor
miromurka
Nastoupil jsem do malé kanceláře v přízemí starého domu pár kroků od brněnského nádraží. Všichni mí noví kolegové už dávno odvykli jakémukoliv pracovnímu režimu a nedovedli mi s určitostí říct, čím bych se vlastně měl od sedmi do tří zabývat. Poctivě jsem si odseděl každou směnu, přestože vlastně o nic nešlo, snad jen o to, abych si udržel jakous takous vnitřní disciplínu.
Chápal jsem své podivné zaměstnání jako trest. Dlouhé hodiny jsem nehnutě seděl a čekal. Mí kolegové dlouze a zeširoka hovořili, či spíše vedli sérii nezávislých monologů na všelijaká banální témata. Tu a tam se ztišili a poplašeně pohlédli k mému stolu. Jednoho jarního dne jsem se osmělil a při dalším takovém pohledu jsem řekl: "Klidně mluvte, mluvte, jak je vám libo, na vaší diskuzi mi nijak nesejde."
"Neradi bychom vás odváděli od práce," řekli sborem.
"Nehleďte na mě! Kdo jsem já?" zeptal jsem se dramaticky. "Jsem váš nejmladší kolega. Neberte na mě ohled! Alespoň se naučím pracovat ve ztížených podmínkách. Je přeci nad slunce jasné, že po létech strávených na tomto místě, je nutno si tu a tam ulehčit několika slovy. Což na tom, že mluvíte stále o tomtéž! Což na tom, že mluvíte o věcech, o nichž zhola nic nevíte! Máte chabou slovní zásobu a nijaký rozhled o světě. No a co! Mluvení je součást vaší kompenzační terapie! Jen mluvte, přátelé! Mluvte, mluvte, omílejte!"
Mí kolegové se tupě zarazili, neboť ode mě nečekali tak vřelou dávku pochopení. Po chvilce tiché blaženosti mě objalo dvanáct rozechvělých paží.
10 názorů
To je skvělé. Já jsem se poznal, když jsem začal pracovat na ministerstvu. /T
Napsal jsem to den nebo dva před uveřejněním tady. Že tu něco podobného dříve bylo, je samozřejmě možné a je možné, že jsem si to tu kdysi přečetl a uvízlo mi to v hlavě. Pravděpodobné to ale není, protože tu moc nečtu. Spíš se mi do toho otiskl absurdní humor Borise Viana.
Od začátku mi připadá, že něco podobného už tu (na Písmáku) někdy bylo (a nelze vyloučit, že od jiného autora) a zároveň oceňuji grotesknost tohohle textíku. Tip.
...to jeste nekde lze?...tak trochu jak zasedani nejakeho zastupitelstva a vyse:)
Moc nerozumím otázce, ale asi jsem to psal úmyslně. Není to náhodný text. Není to asociace.
Máš divadelní talent - pokud je to autobiografie, a také talent znepřátelit si spolupracovníky:-)), divím se, že tě objali:-))))