Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Špicová lajfka

16. 07. 2018
6
6
612

                  Špicová lajfka


 

V jednem vigvamu na Rakovcu, keré je vod Pryglu co bys grymlem švihl, lajfčil fišlař z jeho familkó.

 

Patronů do šrajtofle měli enem trochec, ale aj tak déchali v okeju a měli se betelně.

 

Jedneho dňa valil kolem Pryglu bus, kerým hrnuli borci na Veverskó gracnu na scuk vodfóknót si vod staréch a betelně si proglgat budku.

 

No busu prdla pneuša a tak než gepět v busu, všici se vyvalili aus, že aspoň dajó čóda.

 

Jeden z nich zčóhl fišlařa na kocábce a pila za nim.

 

“Zdar jak sviňa, tak co beró?” hókl mu.

 

“To je tutovka” vaří fišlař a švihl mu pod hébl štyry fišle.

 

“A jak dlóho si tadyk vylepené, než gafls ty fišle?” mázl mu dotazník ten borec.

 

“Stačí chvilec” ,hókl fišlař, “hoďku z nudy fachčim kolkama mlének a valim curyk na hajm.

 

Borec na ňé čučí jak blikšon do cajtunku a hlásí: “To mě nebuš klíny do lebeně, že ti stačijó enem štyry fišle, dyž tady možeš byt dýl, abys jich měl plnó kocábku.”

 

Fišlař na to hókne: “Štyry fišle pro moju familku stačijó. Stařka sfókne blču a zbytek hodim na fajr a máme betelné gábl.

 

Borec je z teho fest na haluzi a háže přemysla.

 

“A co potem celé deň fachčíš?”

 

A fišlař hantýruje: “Morgen se vygróňám do okeja, chvilec mózuju po kéru, pak du na fišle. Dyž dondu curyk na domášov hodim se šropama ňákó čurinu, po gáblu dáme se stařkó hačača ke špizně, nebo córame po Pryglu. Večer hasim do knajpy s kemama na hrnec, hodíme ňákó zonku u klofny a zachléstnem suché vohryzek.”

 

Borec hodí lochec a hlásí: “Já su vyštudované inža, fíra óbrfabaly, a hóknu ti těžkó pecku.”

 

“Dyž tadyk budeš fišlařit celé deň, tak ty fišle možeš nekemu střelit a budeš mět z teho gut love. Potem si kópíš novó, věčí kocábku. Po ňáký časůfce si kópíš tech šalup víc a budó za tebe fachat jiný bormeni. Ty budeš mět čas si vodevřít fabalu, kde ty fišle budeš cpat do kovovéch šochtlí a pak je možeš bóchnót za těžký love Žabožrótom, Makarónom nebo Azbukám. Vobšancuješ si betelné kér ve Štatlu a bude z tebe véška jak já.”

 

Fišlař nahodil přemysla a hantýruje: “Seš betelné fištrón, ale kolik to veme časůfky?”

 

“Dvacet jařin bajvoko” ,góme ten borec. “Ale nélepčí na tym je, že dyž potem hodíš čekanku, tak za tebó dondó, esi bys jim tu fabalu bóchl za špicový love a budeš těžké vatař.”

 

“A co potym, až budu mět ty řácký mega?” vaří fišlař.

 

Borcovi to chvilec šrotuje v dózně a pak pomaly hókne: “No pak možeš gróňat jak dlóho sceš, chodit fišlařit, čučet se stařkó na špiznu, špílovat se šropama a večer lámat škopky v knajpě.”

 

Fišlař se začne lochčit a hlásí: “Tak dikson, ale to mužu aji teďka. Povalim rači už na domášov. Hodil se do latě a pila pali.”


 

Finišová gómka:

 

Špicová lajfka de uvařit aji bez hafo lovů v kešeni.


 

Šlus.






 

Pohodový život


 

V jednem vigvamu na Rakovcu, keré je vod Pryglu co bys grymlem švihl, lajfčil fišlař z jeho familkó.

 

V jednom domku na Rakovci, který je od Brněnské přehrady co bys kamenem dohodil, žil rybář se svojí rodinou.

 

Patronů do šrajtofle měli enem trochec, ale aj tak déchali v okeju a měli se betelně.

 

Peněz v peněžence měli jen trochu, ale i tak žili spokojeně a měli se dobře.

 

Jedneho dňa valil kolem Pryglu bus, kerým hrnuli borci na Veverskó gracnu na scuk vodfóknót si vod staréch a betelně si proglgat budku.

 

Jednoho dne jel kolem Brněnské přehrady autobus, kterým jeli chlapi na hrad Veveří na sešlost odpočinout si od manželek a pořádně se opít.

 

No busu prdla pneuša a tak než gepět v busu, všici se vyvalili aus, že aspoň dajó čóda.

 

Autobusu ale rupla pneumatika a tak než sedět uvnitř, všichni vystoupili, že si alespoň dají cigaretu.

 

Jeden z nich zčóhl fišlařa na kocábce a pila za nim.

 

Jeden z nich uviděl rybáře na loďce a šel za ním.

 

“Zdar jak sviňa, tak co beró?” hókl mu.

 

“Dobrý den, tak co berou?” řekl mu.

 

“To je tutovka” vaří fišlař a švihl mu pod hébl štyry fišle.

 

“Jasně že jo” řekl mu rybář a ukázal mu čtyři ryby.

 

“A jak dlóho si tadyk vylepené, než gafls ty fišle?” mázl mu dotazník ten borec.

 

“A jak dlouho tady sedíš, než chytneš ty ryby?” zeptal se ten muž.

 

“Stačí chvilec” ,hókl fišlař, “hoďku z nudy fachčim kolkama mlének a valim curyk na hajm.

 

“Stačí chvilka” ,řekl rybář, “hodinu z nudy melu prsty mlýnek a jdu zpátky domů.

 

Borec na ňé čučí jak blikšon do cajtunku a hlásí: “To mě nebuš klíny do lebeně, že ti stačijó enem štyry fišle, dyž tady možeš byt dýl, abys jich měl plnó kocábku.”

 

Muž na něj kouká jak slepec do novin a povídá: “To mi neříkej, že ti stačí jenom čtyři ryby, když tady můžeš být dýl, abys jich měl plnou loďku.

 

Fišlař na to hókne: “Štyry fišle pro moju familku stačijó. Stařka sfókne blču a zbytek hodim na fajr a máme betelné gábl.”

 

Rybář mu na to povídá: “Čtyři ryby pro mou rodinu stačí. Manželka uvaří polévku a zbytek upeču na ohni a máme výborný oběd.”

 

Borec je z teho fest na haluzi a háže přemysla.

 

Muž něvěří vlastním uším a přemýšlí.

 

“A co potem celé deň fachčíš?”

 

“A co potom celý den děláš?”

 

A fišlař hantýruje: “Morgen se vygróňám do okeja, chvilec mózuju po kéru, pak du na fišle. Dyž dondu curyk na domášov hodim se šropama ňákó čurinu, po gáblu dáme se stařkó hačača ke špizně, nebo córame po Pryglu. Večer hasim do knajpy s kemama na hrnec, hodíme ňákó zonku u klofny a zachléstnem suché vohryzek.”

 

A rybář mu povídá: “Ráno spím dokdy chci, chvilku se motám po domě, pak jdu rybařit. Když se vrátím domů hraju si s dětmi, po obědě si s manželkou sedneme k televizi, nebo se jdeme projít po přehradě. Večer jdu do hospody s kamarády na pivo, zazpíváme si u kytary a opijeme se.

 

Borec hodí lochec a hlásí: “Já su vyštudované inža, fíra óbrfabaly, a hóknu ti těžkó pecku.”

 

Muž se tomu směje a říká: “Já jsem vystudovaný inženýr, ředitel mezinárodní firmy a poradím ti.”

 

“Dyž tadyk budeš fišlařit celé deň, tak ty fišle možeš nekemu střelit a budeš mět z teho gut love. Potem si kópíš novó, věčí kocábku. Po ňáký časůfce si kópíš tech šalup víc a budó za tebe fachat jiný bormeni. Ty budeš mět čas si vodevřít fabalu, kde ty fišle budeš cpat do kovovéch šochtlí a pak je možeš bóchnót za těžký love Žabožrótom, Makarónom nebo Azbukám. Vobšancuješ si betelné kér ve Štatlu a bude z tebe véška jak já.”

 

“Když budeš rybařit celý den, tak ty ryby můžeš někomu prodat a budeš mít z toho dobré peníze. Potom si koupíš novou, větší loď.

Po nějakém čase si koupíš těch loďí víc a budou za tebe pracovat jiní lidé. Ty budeš mít čas si otevřít továrnu, kde z těch ryb budeš vyrábět konzervy a pak je můžeš prodat za dobré peníze Francouzům, Italům nebo Rusům. Vyděláš si na perfektní byt ve městě a bude z tebe někdo tak vážený jako já.

 

Fišlař nahodil přemysla a hantýruje: “Seš betelné fištrón, ale kolik to veme časůfky?”

 

Rybář přemýšlí a povídá: “Jsi velmi chytrý, ale kolik času to zabere?”

 

“Dvacet jařin bajvoko” ,góme ten borec. “Ale nélepčí na tym je, že dyž potem hodíš čekanku, tak za tebó dondó, esi bys jim tu fabalu bóchl za špicový love a budeš těžké vatař.”

 

“Zhruba dvacet let” ,odhaduje ten muž. “Ale to nejlepší na tom je,  že když potom počkáš, tak za tebou přijdou, ať jim tu fabriku prodáš za velké peníze a bude z tebe boháč.”

 

“A co potym, až budu mět ty řácký mega?” vaří fišlař.

 

“A co potom, až budu mít všechny ty miliony?” ptá se rybář.

 

Borcovi to chvilec šrotuje v dózně a pak pomaly hókne: “No pak možeš gróňat jak dlóho sceš, chodit fišlařit, čučet se stařkó na špiznu, špílovat se šropama a večer lámat škopky v knajpě.”

 

Muž chvíli přemýšlí a pak velmi pomalu odpoví: “No potom

můžeš spát jak dlouho chceš, chodit rybařit, dívat se na televizi s manželkou, hrát si s dětmi a večer chodit do hospody.”

 

Fišlař se začne lochčit a hlásí: “Tak dikson, ale to mužu aji teďka. Povalim rači už na domášov. Hodil se do latě a pila pali.”

 

Rybář se začne smát a povídá: “Tak moc děkuji, ale to můžu dělat  i teď. Půjdu radši už domů. Sbalil si věci a odešel.”

 

Ponaučení:

 

Špicová lajfka de uvařit aji bez hafo lovů v kešeni.

 

Pohodový život lze prožít i bez mnoho peněz v peněžence.

 

Konec.














 


6 názorů

Prosecký
04. 12. 2019
Dát tip

Tu anekdotu znám s řeckým rybářem a německých bohatým turistou, ale hantecu přeju. Pokračuj.


Lnice
26. 07. 2018
Dát tip
Povedené:) su sice z Brna, ale hantec neumím, o to víc mi udělalo radost, že jsem většině rozuměla i bez předladu, díky

parádní! :D


Gora
18. 07. 2018
Dát tip

Zábavné - špicové - čtení:-) s překladem /což je moc dobře/ a vtipnou pointou.Neznám hantec, tak nijak "hlouběji" nehodnotím...


agáta5
17. 07. 2018
Dát tip

:) vyloudilo mi to přiblblý úsměv na tváři


Lerak12
16. 07. 2018
Dát tip

Člověče to je špica "bajka." To je špica nářečí. Asi bych byl "tupka" kdybys to nepřeložil. Zajímavé!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru