Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMárna snaha, zasa sú tam
Autor
gabi tá istá
príjemné myšlienky
zatváram do košiara
občas ich nechám vyvetrať
dôsledne triedim pri návrate
nech nevkĺzne nevhodná
doštená ohrada nestačila
stvorila som špeciálnu
priepustnú iba z jednej strany
prepáčte
smutní chorí starí
nebolíte ma
môžem vás rozveseliť
ale nevpustím
dovnútra môjho kráľovstva
13 názorů
gabi tá istá
20. 07. 2018posielam úsmev a pusu, Kájo :) to Kájo som uchmatla, agátke, všimol si si?
gabi tá istá
20. 07. 2018moji milí, dnes ste naozaj neboli skúpi na slovo a ja vám za všetky písmenká ďakujem
aj za hviezdičky, tie toho tiež narozprávajú, keď človek umí naslouchat
Tak, Gabi. Já příjemné milenky... co to povídám, tedy myšlenky poznám na dálku. Jsou hlaďonké oválky, jak Mauricijské oblázky. Čárají mi po zádech obrázky ze šťastných cest. Jsou na seznamu ohrožených... snů. I v tvém království hraniční ohradu ovíjí lačné rdesno. Nevpouštěj! Jen daruj usměvný šprým.
aleš-novák
20. 07. 2018jo, hromosvod...to je dobré přirovnání...:o)
Hani, tak to je ono!!!!
aleši, hromosvod? jo... ten mám taky ... v hlavě... někdy to zvládám úplně s přehledem, někdy se musím k přenosu do země přinutit :)) ale většinou to klape
Agátka a vieš, že áno? Ten závan vzduchu zčistajasna...stáva sa mi to doma aj na ulici, obzriem sa, ktože to a nik...
keď sme mali mačku Mikinku aj ona to/ho cítila...napríklad mi spala na kolenách, zrazu vyskočila, vyvalila oči a utekala za niečím...možno sa hrali na naháňačku
aleš-novák
20. 07. 2018mám léčivé ruce. abych nesbíral nemoci dlaněmi sám do sebe, musím vždycky jednu ruku "uzemnit", ať můžou choroby jen protéct a zůstat někde venku... s myšlenkami to bude podobné...
jj, kdyby to šlo nasypat do krabiček...
ale já mám lektvary na smutek už skoro patentovaný ... mě nic nedostane, nic a ještě si k tomu dupnu občas a pohodím hlavou
Hance bych toho andělíčka poslala a tobě taky... ale když zavřete oči, tak zjistíte, že ho vlastně každá máte... fakt.... v noční košili a bosýma nohama povlává kolem vás... vy někdy necítíte ten závan vzduchu zčistajasna?? no...
hm...
dnes nemám silu počúvať iných, premýšľať nad ich trápením, smútkom, hľadať riešenia...no sú dni, kedy to dokážem, snažím sa pomôcť, či aspoň uľahčiť aj za cenu toho, že ich mám potom dlho plnú hlavu...a bolia...
dnes sa potrebujem dať dohromady ja sama, bude to bolieť, kým nabehnem do "normálu", asi by som potrebovala Agátkinho anjela, aspoň na krátky čas:)
*****