Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTy kluku!
Autor
bixley
O tom, jak vzniká nové užití slov
„Tak, hoši, dnes vás naučím střílet z luku,“ řekl strýček a donesl svým synovcům veliký luk a šípy. Šípy byly krásné opeřené.
„Těmto opeřeným šípům se říká kluky“, vysvětluje strýček. „Ty jsou krásné, viďte?“
„Jů, tenhle je úžasně opeřený!“ říká Jakub.
Šíp se hned šťastně zapýřil. Tak já jsem krásný!
„Mně se zase líbí tenhle!“ ukazuje Vojtěch na další šíp.
I druhý šíp se zaradoval.
Pak začal strýček oběma hochům ukazovat, jak mají nasadit šíp do luku a vystřelit. A hned sám namířil na šišku a přesně ji zasáhl.
Hoši jásali.
Potom to zkusil Jakub. Namířil, napjal tětivu a frnk! Opeřený šíp neboli kluk vylétl k vedlejší šišce, ale nedoletěl. Spadl pod strom.
„To jsem to vyved,“ vzdychl Jakub.
Ke střelbě se připravil Vojtěch. Nasadil do luku svůj vybraný šíp, stejně jako Jakub napjal tětivu a zvedl luk, aby šíp letěl vysoko, až k vybrané šišce. Šíp letěl skutečně vysoko, ale šišku svým letem přeskočil a skončil ve větvích.
„To je nadělení,“ bědoval strýček. „Víš, co mi to dalo práce takové hezké šípy vyrobit?“
„Tak já to zkusím ještě jednou,“ nedal se Vojtěch. Než strýček stačil zasáhnout, popadl poslední šíp, vložil do toho co nejvíc síly a když vystřelil, šíp zmizel neznámo kde.
Oba šípy byly samozřejmě rády. Teď je nikdo nenajde a nebudou se už muset namáhat létat. Pravda, taky je nikdo nepochválí.
„Ty rošťáku, už nám tvojí vinou zmizely dva šípy!“ křičel strýček. „Nemůžeš dávat pozor? Nový kluky vyrobíš sám! Mám já to s váma trápení. Jseš rošťák, uličník! Budižkničemu a tak všelijak podobně. Ty jseš…“ Strýček honem nemohl přijít na to, jakým slovem by hocha počastoval. „Už to mám! Ty jseš kluk nepeřená!“
„Jé, strejdo, to se ti povedlo,“ smál se Jakub. „Kluk nepeřená!“
Uslyšel to zbylý šíp, který se neztratil, a trochu mu to bylo líto. Tak ten pán nazývá nezbedu mým jménem? Pak se mu to ale zalíbilo. Ano, já jsem kluk krásný opeřený a zlobivý hošík je kluk nepeřený, ošklivý.
Když se strýček na synovce později naštval, hned je oslovil“kluk nepeřená“. Bylo to ale příliš dlouhé, tak to zkrátil na pouhé kluci. A všechny opeřené kluky se tomu vesele smály.
17 názorů
Máš pravdu, Renato. Zrovna nedávno jsem o původu tohoto slova četl. Vhodné pro výuku.
Ještě upřesnění. Původně šlo asi zkrácení slova holobrádek příponou -och. :-)
Holoch je dobrý :-) a (českým) googlem nezprofanovaný. Možná by se mi hodil do některé pohádky jako jméno zvířete. Díky za jazykonauku.
Pokud si to dobře pamatuju, existovalo i označení holec, u slova hoch to ch bylo zakončení přípony -och (tlusťoch, staroch), tedy holoch,holch, pro špatnou vyslovitelnost nakonec l vypadlo a zůstalo jen hoch. Ale ještě to ověřím. :-)
Že je holka holá, je z toho slova patrné i mně. Jak je ta holota nesna ve slově hoch, to mi jasné není. A to o tom "klukovi" se dozvídám prvně. Tip.
Ano, Lakrove. Původně se říkalo hoch a holka, obojí znamenalo, že jsou holí. Označení kluk vzniklo pro hocha mnohem později právě jako expresivní připodobnění ke špatnému šípu. :-))
Skoro po celou dobu čtení očekávám jakési ponaučení, protože se to celé podobá bajce, ale tohle je spíš takové vzpomínkové vyprávění, nesené na vlně zajímavých slov (což se po dočtení dozvídám z prologu :-) )