Vyhnálov - začátek září

Závidím ti, žes byla v Japonsku. Já nikam jezdit nemůžu. Mám na starosti velikou zahradu a skleníky. O zahradu by se mi rodina i postarala, ale skleníky a pařeniště potřebují každodení péči.

Byla jsem v Japonsku, dokonce jsem se trochu i japonsky naučila, než jsme odletěli. Těch pár slov mne zachránilo, když jsem se ztratila v Tokiu. Bydleli jsme u japonských přátel, takže trochu něco jiného než v hotelech. Zajímavé, ale žít bych tam nechtěla, zcela jiná mentalita, jak píšeš

Markel,

dřív jsme tady o haiku hodně diskutovali. Přečetl jsem pár stovek japonských haiku (viz antologie Chrám plný květů překladatele Antonína Límana) a myslím si, že většina z těhle japonských haiku by tady na Písmáku nedostala ani tip. Jednak se patrně nedají přeložit a druhak je česká mentalita zcela jiná, než japonská.

líbily obě *, musím si někde vyhledat, jak psát haiku. Dostala jsem od kamarádky překlad japonských, přišly mi suché, já tam ten přesah tak nějak potřebuji

dada ,

moc děkuji za hvězdičku .

*

Ano, to podepisuji :)

Taky si více cením haiku ,,která mají přesah ,,ale když si čtu třeba Chrám plný květů ,zdá se mi ,že tam většina haiku přesah nemá.A také podle toho ,co jsem četl a zásadách ,kterými se řídili dávní autoři , přesah v nich nehrál prakticky žádnou roli.. Přesah je evropský postulát ,,který jsme do haiku transplantovali z naší kultury a z našeho způsobu myšlení.Ale to je v pořádku.České haiku je totiž cosi naprosto jiného než haiku japonské.Vychází z naprosto odlišné mentality a tradic.. - Co se pak týče haiku zenového , tady už zpravidla neví ,co čte , ani sám překladatel. Nelze totiž "nastudovat" náhlou cestu čchanu nebo zenu a Evropan ,který si myslí ,že za jedno odpoledne pochopí to ,na co Japonec potřeboval deset či dvacet let v klášteře je prostě člověk z jiné planety.

Moc pěkné obrazy. Chybí jen přesah, jsou velmi konkrétní. Přesto se najdou čtenáři, kteří si ještě stěžují, že jim takový obsah nestačí :) Vždyť haiku má být také o hledání, dopovězení, je to o spolupráci autora a čtenáře. Mám jeden důležitý postřeh: haiku se musí nejenom umět napsat, ale musí se umět i číst. A Ty jim tady strašně ulehčuješ práci. To ke čtenářům není fér. Obíráš je o jejich podíl na zážitku. Ale jak říkám - díky za každé nové haiku!

Qíčalo,kvaji ,

ale právě ta druhá básnička je poloautentická. Haiku jsem ale napsal už na jaře.. Byl silný vítr a nad loučkou ,kde se na podzim pouštějí draci ,bojovala s větrem poštolka. Opravdu vypadala jako drak na niti.

 

Kolobajdo ,

přečteš si bajku anebo haiku a vše jest v cajku.

Lnice ,

jsem rád ,že se líbilo . Mám ještě jedno haiku o houfování draků ,ale zveřejním to až koncem měsíce.

 

atkij ,

možná jde trochu hlouběji třeba moje Šatna.Jistě máš pravdu v tom ,co píšeš ,ale já mám zkušenost ,že jistá "náročnější" senrjú tady pochopili jen Můra a Back. Má tedy smysl psát něco pro (dva nebo tři) luštitele skrytých významů  ?

 

Norsko , Diano ,

ted´ prožíváme poslední pěkné dny ,ale já se těším ,až se začnou houfovat draci.

Zboro,

moc děkuji za výběr a jsem rád , že haiku potěšila.

Obě moc pěkné *

Ani trocha haiku neuškodí povaze Kolobajdí...   /**

První haiku je výborné, protože prosté a má onen přesah, který dělá haiku haiku. V druhém je malinký kalkul s metaforou. Tip.

Je čas houfování, ten lítý podzim

*

Pěkné obrázky, to určitě. 

Jen mi přijde, že jdou čtenáři až moc vstříc, předkládají jasně, bez otázek. Ale chápu, že každý není hledačem pokladů

 

líbí se mi hlavně první* to je opravdu moc pěkný nápad

Prostě milé obrázky.

Díky ,fialko ,

to první haiku jsem napsal už před delší dobou ,ale schovával jsem si ho na dnešní den. - V dědině vyměnili dřevěné stožáry za betonové a měděné dráty za kábly , ale vlaštovky se vesele houfují i na těch káblech.Dokázaly se přizpůsobit dnešní době,

Moc se mi líbí, obzvlášť první

Díky za tip ,Romane .