Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSnad
Autor
LGarra
To vyřčené i vymlčené
vrývá se do zdí našich domů
Do zárubní
Do polštářů
A dokonce i do dětí
Ať chceš nebo ne
v infinitivech i proměnlivých
zůstává energie
toho
čím jsme chtěli být
a kým jsme se nakonec stali
aby se potom udála v tom,
čemu říkáme osud.
12 názorů
To jsem z toho jelenice :D :D .... Zatím ahoj... Jdu pálit dřevo na hranici.
V tom případě bych dala pryč ta dvě A - stačí
do zárubní
do polštářú
do dětí /můj názor/
Děti tam musí zůstat... Je jedno s kým mluvíš nebo mlčíš... Možná je to divný, ale navzdory osudu, je to jediné co po nás zůstane... Ať vlastní, nebo sousedovic, které slyšeli včerejší hádku, a utváří to .... jakkoli .... další svět.... (osud?)..
Také se mi zamlouvá - myslím, že máš co říci:-)
S dětmi bych jen naznačila, připadá - to "vrývání" přece jen dost drsné...a Osudu bych klidně dala malé o, všichni víme, oč se jedná :-)
Jo... Jsou naše dokonalé linoryty.... Zrovna jako já jsem otisk své matky... (bohužel - bohudík?) ... Prostě osud... :D
Děkuju za společné zamyšlení všem :)...
Kéž tolik nevrývám ticho.... ani ukecanost...
Kdosi moudrý pravil, mluv, jen když máš co říct, a já nevím, jesti je to moc moudré...
gabi tá istá
28. 09. 2018...*