všechna května

:) někdy vzpomínám na tátu... a pak ze mě padají tahle přívětivá slova... to je ta nostalgie smíchaná se vzpomínkami a skorostařeckou lítostí ... to neznáš? :)))    vybrat a skloubit tahle slova je skoro umění, i když sklouzávám ke klišé, jsem vždycky moc ráda, když se trefím - k sobě i k vám :)   děkuju

Něco tak něžného, laskavého, vlídného jsem dlouho nečetl. Jablíčka, koťátka, netušil jsem, že dokážeš psát tak přívětivě, jemně a shovívavě. Já bych tě snědl poeticky! /T

Vidíš, dřív to bylo na vesnicích běžné. Tak se žilo. Bez králíků na vodítku, pes byl hlídač a kočka chytala myši.

 

Marcelo, jednou jsem to musela  udělat, ale víc už ne, je to hrůza, dodnes na to myslím a je mi špatně...

uplácej avízy, ráda si přečtu... ale o topení koček neeeeee :)

kví, kdo jinej, no, kdo jinej, než ty :) 

všem moc děkuju za čtení :)

 

povedená

To je ale krásné. /T

...moje babička je topila...a přitom to byla bábinka, ta nej v mým světě.

Tu nemusím hledat, ale nechci tě uplácet avízy ;-)

kví.. musím si dát oraz.. trošku jsem sice upravila, ale ještě to není ono.. vrátím se a se mnou slovo :)

já vím, že hejbat světem je klišoidní... zkusím nahradit něčím jiným, ale teď mě nenapadá čím :) s touhle jsem si dala... skoroandělé jsou, protože už nejsou přece :)

a děkuju, že ráda...

kočko, se z tebe jednou .. :))))

Kocicko, nechci ti ani trochu pohnout zlucí, ale podávám jen pazoury vonící krchovem... (smajlík, jenz je spíse podivnou grimasou)

smeknutí je za to zdvojené podobenství (dlaně jako koťátka jako jablka...) ... úžasně to zesiluje tu emotivnost vloženou...

prej smekám :))) prej dámo :)))   jsem chtěla a nejsem si jista, zda je lepší .. trochu jimi zatřesu nebo trochu s nimi zatřesu... ještě podumám :) a díky aleši, jsi mě potěšil :)

dlaně jsou koťátka co voní jablkem...no teda...smekám, dámo...:o)