Dnes, 28. října 2018

Samozřejmě: Dvořák - Novosvětská... pro mně jako obdivovatele Semaforu - Suchý, Šlitr; jako bývalého rockera Kuře v Hodinkách - Mišík a texty Josefa Kainara; jako bývalého trampa Miki Ryvola - Kopni do tý bedny; pro mně jako folkaře hymna Rosa na kolejích; pro mně jako recesistu Jára Cimrman... i když je to jiný žánr než Dvořák, je to už klasika. Na to jsem hrdý. Hudba povznáší. Ale je to jen únik z reality. A ta je u nás bohužel obrazem celkocého úpadku a nevkusu.

Že neslaví Užhorod nás mrzet nemusí. Když odložíme černé brýle, které nás stresují, můžeme být hrdí, na to co Češi dokázali. Jen se nebojme to projevit. Třeba Novosvětskou! Dobrou chuť ke kachničce!

Tím by výčet nekončil. Znala jsem mladou ženu, které amnestovaný deviant znásilnil a zabil půl roku starou holčičku. 

Je toho moc, na co nemůžeme být hrdí.  Ale i dost, co za to stojí.

Jsme malá země a tak rozpolcená.

 

Snad bych mohl napsat ještě nějaký dodatek (všem, ale specielně pro Ozzyho): Ono nic není vyloženě černé nebo bílé. Tak to vždy bylo, je a bude. Přece nelze nekriticky prezentovat svůj názor, jako ten jediný správný. Obzvlášť v politice. Ale to tady nechci řešit. Nejsem zapšklý, ale vzpomeňte na amnesii bývalého prezidenta a následné "promlčení nedořešených případů". Navždy zmizely miliardy - a nepostižitelní zůstali nepostižitelnými. Pak například "Sametoví vrazi", nebo veřejný prodej drog v dolní části Václaváku (za nezúčastněného přihlížení policajtů)... mohl bych pokračovat. A včera - vyznamenání pro Michala Davida, nebo zcela trapný rozhovor s Bohdalkou. To mi přišlo stydno. My nikdy nebudeme pociťovat tu pravou národní hrdost, jako třeba Američané...

lepší zítřky budou, jen my tady už nebudem :))

Určitě je spousta věcí, na které můžeme být jako národ hrdí.

To, že něco nepovedlo a jsou tu osoby, které mi vadí a další, které mají vždy užitek z druhých, to už to bylo a bude.

Dnes, 28. října 2018, to veřejně přiznám, za co se celý život stydím. V červnu 1925 jsem Hektora pana Masaryka velmi hrubě zatahal za ocas. Asi nějaký preadolescentní zkrat... :-(

Jsi nějaký zapšklý..

Ale já jsem docela rád, že jsem tady, jenom mi spousta věcí vadí. Například - že jisté etnikum se nám tady množí geometrickou řadou, nebo že jsem 17. listopadu 89 cinkal klíčema za lepší zítřky. Ony jsou snad lepší, ale jen pro mafiány a "ty vyvolené"... atd.

Ale Kolobajdo, buďme rádi, že žijeme tady...já tedy jsem. Připíjím /vodou/ na dalších 100 let...