Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se25kg
Autor
Dagmaram
Otevřu oči. Ještě je na chvíli zavírám. Budu muset stáhnout peřinu a vstát. Neochotně spouštím nohy z postele. Jsou teď nejdůležitější. Závisí na nich všechno. Pomalu se na ně stavím. Jsou ztuhlé, neposlušné, ale podřizují se.
Jako každé ráno musím překonat schody. S ranní nadváhou 25kg. Toporně sestupuji dolů po jednom stupni. Jdu v lehkém záklonu, abych srovnala zátěž. Občas ztrácím rovnováhu a potichu zakleji. Přes chomáče vlasů téměř nevidím. Schody jsou příliš vysoké. Při každém kroku se mi nohy podlamují.
Jsem dole a vím, že si to hned teď a ráda zopakuji. O poznání lehčeji vybíhám schody, abych je opět ztěžka sestoupala.
Pokládám dceru na pohovku vedle druhé. Tohle ranní snášení z postelí je naše společná chvíle. Pokaždé cítím, jak moje náruč tlumí nevlídnost probouzení.
Dívám se, jak se protahují.
Zítra už je možná neunesu.
Postavím na čaj.
32 názorů
Ja bych ctenare vodil za nos dele :) Kratke, zezivotni a s pointou... ale vodil bych toho ctenare dele... vodil... jooo :)
Marcela.K.
09. 11. 2018No tak tohle fakt ne...mám ještě další dvě starší vnučky od druhého syna (5 a 11 let) nedovedu si představit, že by toto vyžadovaly. Nechci Ti radit. Je to Tvá věc, Tvá výchova, ale nemyslím si, že by to bylo správně. (Svoji dceru jsem měla ve třiceti...)
Marcela.K.
09. 11. 2018Prosímtě, kolik těm dětem je let? Ony se nějak špatně pohybují? Neumí chodit po schodech?
Víš, já sama mám se schody problém, jsem po úrazu kolena. Tak jsem musela naši malou vnučku naučit brzo chodit i po těch schodech, protože bych neměla nosit nic těžšího než 5 kg... a často ji hlídám, ale když si vzpomenu na své děti, myslím, že by tohle ani v 25kg :-)nechtěly. Proto se nad tím pozastavuji.
Marcela.K.
09. 11. 2018Proč nosíš tak velké děti po schodech? To nechápu. Já mám vnučku, které jsou 4 roky a váží 17 kg. Ani by mě nenapadlo ji nosit i kdybych mohla....
Takhle, jak to je teď, je to myslím dobré. Zaujala mě ještě věta ...Zítra už je možná neunesu..., z níž na mě včera, při prvním čtení, padla únava, zatímco dnes z ní spíš dýchá budoucnost.
Ahoj Lakrove,
Moc díky za návštěvu ;-)
Přečetla jsem si to po sobě znovu, jestli zachytím něco z té zastřené nálady.
Cosi z toho opravdu dýchá.
Tedy minimámálně moje dcery ;-)) Jsou od sebe 2roky, ale váhově se motají kolem 25kg každá.
Zlo v tom není. Dokonce by se to mohlo jmenovat 25kg citu nebo 25kg lásky. Ale to bych možná příliš napověděla nebo působila otřepaně?
Zvláštní zastřenou náladu to má, skoro spíš tajemnou, připadá mi, když to čtu podruhé. Ale jakkoli působí název tvrdě, nevyznívá z toho žádné "zlo". Dvojčata? Tip.
Myslím, že ten každodenní rituál naprosto chápu. I tu lítost, že zítra už možná... ale třeba půlde nahradit trvalejšími rituály... i bezpečnějšími:)
Věk je jen číslo. Jsem, ještě chlapík...
Bez tvého vysvětlení mi nebylo z textu zřejmé, proč je nosíš, když jsou už velké. Přemýšlel jsem, jestli nejsou třeba nemocné. Teď už tomu rozumím.
Ahoj Y.
Opilec, 113 let ;-))
Prostě je to o tom, jak každé ráno nesu děti z postýlek. A jak je mi líto, že o to brzy přijdu. Už začínají být na nošení moc velké.
Je to vlastně jenom takový obraz. Prostě mi jednou vyrostou z té jejich
hezké dětské naivity.
Ahooj
Opilec, 113 let ;-))
Prostě je to o tom, jak každé ráno nesu děti z postýlek. A jak je mi líto, že o to brzy přijdu. Už začínají být na nošení moc velké.
Je to vlastně jenom takový obraz. Prostě mi jednou vyrostou z té jejich
hezké dětské naivity.
Ahooj
Jojo. Člověk se pachtí po schodech. Když k tobě ale vztáhnou ruce, zkus je odmítnout ;-)
Díky za návštěvu
Ahoj Kočko,
Vypadá to, že tentokrát jsem tak mysteriozní, že mě nepochopil vůbec nikdo ;-))
Ani veršovánku jsi mi nemohl poslat..
Příště jo?
Ahoj Evženie,
Děkuji za návštěvu. Ta ranní nadváha, to je to dítě, které nesu v náruči.
Mimochodem krásný i ikdyž prekérní okamžik. Holky jsou už tak těžké, že je to na hranici únosnosti ;-))
Ale nějak se toho nechci vzdát ...
To jedno neochotné by šlo nahradit. Jinak si tě umím představit. U nás jsem byl nosič já.
Evženie Brambůrková
30. 10. 2018Taky se v tom ztrácím. Hlavně ta nadváha 25 kg. Tvoje?
Taky jsem běhala s dětmi po schodech nahoru dolů, v domě to jinak nejde. Jednou mi sklouzla pantofel a spadla jsem i s dcerkou. Dopadlo to ale dobře.
Občas ztrácím rovnováhu a potichu zakleji.
to mi nějak neladí s tímto
vím, že si to hned teď a ráda zopakuji.
jen poznámka - do kdy je budeš nosit??:-) tip za dřinu...
Goro ano, nadváhou je míněna dcera. Provedla jsem mikro úpravu, snad to pomohlo. Mňoukání jsem vyhodila ;-)
Díky
Dášo, já to moc nepochopila...tou nadváhou je míněna dcera, takže snášíš po schodech dcerky?? Nějak bych to upřesnila, a navíc mi plete hlavu to mňoukání...