Po dušičkách

Hanko,

mě fascinovaly i zanedbané staré židovské hřbitovy. V mnohých městech se ještě donedávnna měnily v prales. A taky mě fascinují staré opuštěné německé hřbitovy v moravském pohraničí. O tom jsem tu i psal, ale už nevím, jestli jsem to nesmazal,

i ja som chodievala s mamou a neskôr sama upravovať hroby, pristavila som sa aj pri starých, zanedbaných hroboch s prasknutými náhrobkami, ošuntelým písmom, snažila sa prečítať roky, medzi ktorými žili, milovali... páčili sa mi popínavé rastliny, ktoré stále viac schovávali hroby vo svojom objatí...neviem prísť na chuť súčasným množstvám cementu a mramoru...

Hanko,

já jsem původně dekadentní básník. Na studiích , kdy "frčel" Václav Hrabě, jsem já slzel u Hlaváčka, Karáska, Březiny a Opolského. Ale důvodem proč tolik píšu o hřbitovem je i to, že jsem jako předškolní dítko pravidelně upravovat hroby hned na dvou hřbitovech se svou prababičkou.

Ty hroby navštěvované jedinkrát za rok - o dušičkách,  jsou skvělým námětem nejen pro náladové dekadentní verše, ale i pro haiku.

pekné i keď smutné obrázky...

ako dieťa som rada chodila na hroby počas Dušičiek, fascinovali ma blikajúce svetielka v tme, ich odlesky na náhrobných kameňoch...

máš pravdu, mnohé hroby majú návštevníkov len raz do roka, lebo sa to vtedy  patrí...nemám rada niektoré "výzdoby" hrobov - vianočné stromčeky s guľami a retiazkami či veľkonočné konáriky s vajíčkami, doteraz som neporozumela, prečo sú práve na cintoríne...a smutné je, keď ich tam vidím aj počas leta, jesene až do Dušičiek...

mirku,

dík za znovuprobuzení spící básničky.

výborné *

Taky bych rád někde visel vedle Krchovského . Na šibenici ale raději ne.

Californie , díky .

Jsem vždycky nesmírně rád , když nějaká moje starší básnička ožije .Je to jako kdyby vstala z mrtvých . A jestli mi chceš poslat nějakou zimní fotografii vašeho hrobu , tak sem s ní . Mám rád funerální fotografie . Původně jsem totiž neodekadent .

Být srovnáván s Wernischem , to považuji za velkou poklonu . Co když přes veškerou svou pověstnou skromnost nakonec jěště zpychnu ?

Mně se z Wernische nejvíce líbí ty starší , takové ty pohádkové básně a básně , které třeba vypadají jako úryvky z ruské literatury . To mě kdysi bralo docela dost . To , co W. píše dnes mě až tak neoslovuje .

Moc děkuji za tvůj koment , nad kterým se ještě zamyslím a možná na něj ještě zareaguji .Jsem pořád tak nějak v jednom kole a na internet se napojuji , kde se dá .Doma internet nechci a tak se napichuji tam či onde a většinou to jsou takové velmi zajímalé lokace . V létě jsem například chodil na internet do jisté klubovny na malém městě , kde nacvičoval katolický kostelní sbor . To byla zvláštní perioda - poslouchat při napojení na Písmák náboženské písně .

ty a tvé starší mutace máte něco společného s pozdním Ivanem Wernischem. Nicméně, pokud lze u jiných jeho "učňů" občas mluvit o nakaženosti tím nebo oním gestem, tebe se to netýká. Tvůj svět je jen jakoby "shodou okolností" v něčem podobný. Spojuje vás obrazotvornost i pomyslná "duchovní teplota" imaginárního vesmíru. A jakási samozřejmost, s jakou v něm lyrický subjekt přebývá. Témata jsou spíš odlišná, on má přeci jen širší rejstřík a také je víc ironik, třebaže ani u tebe černý humor a jedovatý jazýček občas nechybí. Také on se pohybuje ve zdánlivých banalitách a plytkostech nebo na hraně kýče, přičemž ale myslím, že si dost hlídá a má na paměti, že v nich nesmí zůstat. Obvykle se mu daří obdařit báseň neviditelným, nenásilným přesahem, což je obdoba umění. Tobě se to taky někdy daří, nechci vyjadřovat jak často. Někdy to zůstane při zemi, což je jen věc statistiky. Nejblíž se potkáváte v téhle dekadentně přírodní náladě samoty a smutku, protkané trucovitou láskou. A další věc, kdybys psal, já nevím, před 100 lety, jsem si jist, že by tě zařadil do svých antologií zapomenutých básníků, třeba tahle báseň jako by z nich vypadla. Pravděpodobně by se mu líbila. Ale z toho si nic nedělej, on také nejednou píše starožitně, třebaže vědomě, a je tam pak nějaké rozpoznávací znamení. 

Dagmaram ,

pod Blackoutem dole v kritikách je "Archiv neodekadence" a tam je onen sonet "Splynutí duší" , o kterém jsem ti psal . Určitě mě bude zajímat tvůj názor na tu básničku atřeba i na další ,co jsou v tom archivu .

Dodolo , Muamarku ,

pokusil jsem se alexandrín trochu "zlidštit" těmi andílky a kočkami . Když jsem o nich psal , v duchu jsem se usmíval . Představoval jsem si totiž , jak nade mnou Otokar Březina tam nahoře kroutí hlavou a t´uká si na čelo .

Díky za zastavení a za tip.

Dagmaram ,

ta metafora o vyzdobených dámských kloboucích je moc zajímavá . Děkuji za básničku . Nevím , jestli znáš slovenského malíře Albína Brunovského . Patří k mým oblíbeným . Ten kreslil dámy ve velmi bohatě zdobených kloboucích často . Na internetu je spousta jeho obrazů a grafik , tak se na to někdy třeba zkus podívat. Myslím ,že by tě to mohlo zajímat.

Marcelo ,

k tomu hrobu , o který se ted´ starám hlavně já , jsem chodil se svou prababičkou už od předškolního věku . Byli tam pochováváni naši předci už od 19 . stol . Hřbitov jako celek se sice hodně změnil , ale některé hroby jsou tam ještě starší než ten náš , takže se k tomu hřbitovu alexandrín docela hodí . Zvláštní je , že jsou na tom hřbitově Češi a Němci pochovaní vedle sebe . Jinde tomu tak zpravidla nebývalo . Židovský hřbitov je zvláštˇv úplně jiné čtvrti města .

Děkuji za typ na film .

srozumeni , fialko ,

moc děkuji za chválu a za tip . 

Diano ,

moc děkujii za chválu . Těch hvězdiček je ale trochu moc .

Leraku , 

díky za pochopení. Jdeme od svátku k svátku a já se to snažím nějak umělecky zpracovat. Dnes jsem formou haiku zpracoval 7. listopad a určitě by mě zajímal tvůj názor .

Silná atmosféra, barvité obrazy, náboj - to vše činí dílo poutavým...

 P. S. U břečťanu a dešťě myslím nemáš dobré háčky...

Výstižná báseň psaná přirozeným, civilním jazykem, přesto  zvukomalebná jako klasika.

Je to hezké. Nejvíc se mě dotknul asi třetí řádek. 

A malá dušičková ode mě

Věnce jak nazdobené klobouky vzácných dívek

z plastových květin a jeřabin.

Z fotografií na náhrobcích

v nejlepších šatech 

usmívají se.

Jsou tady pořád, neodešli.

Po očku ohlíží se,

Vědí, že vím.

Moc pěkně napsané ***

Nevím co dodat...snad jen, pro mě je hřbitov cílem procházek celý život. Od čtyř let bez táty...nikdy žádné umělé květiny. tak jak to měla nastavené maminka, v tom pokračuji já...Nevím, ale jsem příznivcem rituálů, proto jdu na hřbitov i o Dušičkách :-)  http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=415184

...a ještě, pokud máš vnoučata, doporučuji skvělý film Coco v kině )oproti tv je to nesrovnatelný zážitek) - byla jsem na něm se svoji nejmladší vnučkou . a vydržela ho celý až do konce ve třech a půl letech. Byla to její první návštěva v kině - nemohla jsem vybrat lépe :-)

Já chodím na rodinný hrob jak si má úcta vyžádá. Takové konformní apely společnosti "jsou Dušičky tak teď" nemám rád. Je to stejné jako u Svátku Matek (MDŽ) Úcta na povel!

Máš tam pěkné strofy a rád s Tebou podušičkový čas poeticky sdílím.

Napsal jsi to krásně, citlivě a verše znějí jako hudba. Výborné **** 

Moc děkuji za hvězdičku , knihomole .

/*

Celý týden byl na hřibitově nával ,ale ode dneška už tam bude zapalovat svíčky jen pár lidí . O tom ,že mnozí chodí na hřbitov jen jednou do roka a dušičková výzdoba mnohdy vydrží nejen do jara ale do dalšího podzimu jsem už napsal několik haiku . Ted´ jsem zvolil trochu jiný formát .

Líbí, taky sem byl na hřbitově. Ahoj Y.