Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semí tůň
Autor
agáta5
rána jsou čím dál těžší
málem je pouštíš přes shrbený záda
co krok to sun a blbej práh…
venku dupou ježci
táhnou k domu hlavolamy
už je jich milión
a vyluštíš je stěží
zas dřepíš
půl zadku v chodbě půl na zahradě
a další vajgl pícháš do země
svoboda je iluze
pro tvojí nohu v bačkoře
co krok to sun
a kluzkej břeh
zas tlačíš ježky do hlíny
s chorobou zvanou
Uletět
když motýl vdechne nikotýn
je hnusný myslet na dotek
vedou tě otevřeným městem
v kočičích hlavách zapadaný oči
a všechny koukaj nahoru
skrz botu ponožku… až k rozkroku
co krok to sun
a kino bledých fotek
jak snadný trhnout vodítkem
když hladí tvý zastavený plíce
pod krustou slabej puls a čáry života
ještě si sáhnou hloubš a vyrvou puklý srdce
jen zamlklej vont otevře další krabičku
nad městem svatých
co krok
to sun
a ignorantskej šluk
24 názorů
V posledních týdnech a možná už i měsících je každá tvá báseň hezká a čím dál hezčí, tvá invence je záviděníhodná.
Moje máma s babičkou kouřili celý život. A od jistý doby všichni usoudili, že by bylo ošklivý jim to brát (stejně by se nedali)
Mně se to líbí. Ahoj Y.
jsem širokospektrá :)) člověk by se musel zbláznit z těch okolo ... chápu nekuřáky, kuřáky, jen blbci mi pořád ještě vadí... tak se jim úspěšně vyhýbám a obklopuju se úžasnými lidmi, kteří mi vždycky pohladí tu mojí prokouřenou kebuli a hned je svět lepší :)
evžo, díky za čtení :)
Nojo, zavadilas mi o ránu otevřenou - a to se pak nemysí na nic jiného....
Evženie Brambůrková
07. 11. 2018/T
Diano, vždyť já taky :) ale tahle báseň není o kuřácích, je o nesmyslných honech na lidi... taky znám fůru nekuřáků, kteří jsou nesolidární a nadělají paseky... taky musím zavírat okna, abych neposlouchala ten jejich řev... a to tu ještě nedávno byl ráj... njn. všude je něco
je třeba se povznést a hledat cesty
Já Marcelu chápu. Stejně tak, jak je návyk na nikotin nevyléčitelná nemoc, tak alergie na ten smrad se nedá vydržet. Znám to a celý život mi to otravuje. V těch strašlivých letošních vedrech si nemohu v noci otevřít okno a radši se dusím v tom vedru, než čichat ten cigaretový puch z okolních balkonů. Kuřáci nemají potuchy, jaká muka působí nám, nekuřákům.
Tak tohle celý je o mojí matce. Jak poklice na hrnec. Hulí jak indiánka a jí fůru bůčku. Je jí hodně a k tomu moc... a chtěla by skákat panáka. Tak nějak. Jsem rád že nejsi vypečená, ale syrová. Je to pro mě autentický.
Předevčírem jsem viděl v Tv povídkoví ČS film podle Čechova. Jmenovalo se to Agáta. Napadlo mi, jak krásně lze člověku svléci život do naha. Takovou věrnost a opravdovost od "zhora až dolů," dokážou přiblížit jen vyjimečně taletovaní pozorovatelé a umělci. No, jo. Je na každém, jak chce na život nazírat a přijímat. Agáta, Gora. Ta jména je (přinejmenším) třeba respektovat.
Marcela.K.
07. 11. 2018Tě tedy dorazím...
,,,a nech mě, si od tebe beru co chci a i tak ti toho ještě dost zbude...pro sebe i pro druhý...
sakrblééé, Marcelo, se z tebe picnu... přece nemůžu psát jen pěkný věci, tohle mi leželo na srdci tak dlouho a furt jsem kolem toho chodila ... není to vůbec o kouření, jen je jako doplněk v tý honbě na čarodějnice :( kdysi hulil kdekdo.. dneska je to skoro stejný jako mítů a další skvělý věci.. víš, jak se cítím já chudák kuřák? jako vyvrhel největší... teda ty mi dáváš achichjo fňuk
kvíčalo, neschvaluješ? taky to není ani moderní ani hezký ani voňavý... máte recht... ale ježci z vajglů, to je věc :) miluju chlapy v oblaku dýmu... ááách :))))
Marcela.K.
07. 11. 2018Tak jo, napíšu ti to... jakou hnusnou vzpomínku ve mně ta nikotinová poezie vyvolala. Kovovej hnusnej smrad, tak totiž "voněla" rakovina plic u jednoho, co ani kouřit nemusel, byl očouzenej od narození... a i když tyhle umírají víc doma, než ve špitálu, tenhle ne...pak ještě jeden moment, kdy mladej lékař u něho ordinoval odběr krve...a já mu řekla, že to nestihne zřízenec ani donést do laborky, ale on trval na svým. To bylo jedinkrát za celou mou dlouhou praxi v nemocnici, kdy jsem nabírala krev a člověk na jehle vydechl naposled. Jen jsem se tehdy podívala nahoru, do tváře toho doktora, který si myslel, že rady zkušený sestry nepotřebuje..řekl jen : " No tak nic..." a odešel. .. a já to v sobě mám zasunutý nafurt :-(
tak snad tě za myšlenky nepověsí v průvanu... tě přijdu zachránit, neboj!!
to ne já, ale ta báseň touží...
stvořit krásu... to bych asi zvládla, ale svět není jen krásnej ... a že ses u mých krásných ještě nestavil?
A čtenáři přicházejí...a jsou opět očarováni tvou básní...
jen zamlklej vont otevře další krabičku...krása a smutek...
tak lidsku můžu darovat orgány až přijde můj čas
to přece nejsou žádný jinotaje, tenhle text přímo touží oslovit čtenáře... bys chtěl všechno na talíři.. a kdybys to dostal na talíři, tak bys v něm zase našel chlup a pak by to bylo třeba ufňukaný
co to je, tento text. basen to neni. nesourody shluk slov a jinotaju, ktery ani nechce oslovit druheho. ale to neni jen tvuj problem ve psani, stejny ma gora a dalsi. co kdybyste treba taky neco darovali lidstvu co. :)