Selfíčka

Dnes je to velká móda. Vyfotím se na nějakém úžasném místě a dám to na Facebook. Spousta lidí ovšem za tuto touhu bohužel zaplatí životem, o tom čteme velmi často. Mladá Číňanka se chtěla vyfotit na balkóně v sedmadvacátém patře hotelu a balkón se s ní utrhl. Jeden Ind se zase chtěl vyfotit s medvědem a medvěd ho rozsápal. A tak dále...

Selfíčko má samozřejmě každý v občance a v cestovním pase, ale to jaksi nemá váhu internetu. Navíc asi bude v tomto případě časem od podobenek stejně upuštěno a budeme tam mít otisky prstů nebo ustřižený vlas kvůli DNA.

Ale vraťme se k internetu. Pokud jde o mne, nevlastním facebookový ani žádný jiný účet na sociální síti, jsem tudíž tohoto šílenství ušetřena. Pokud se vyskytnu na nějakém fotu, které se dostane na internet, figuruji tam v davu jako řadový účastník nejčastěji turistické akce a informace o mě je obsažena v číslovce o počtu účastníků. Ani z dovolených selfíčka nemám. Jezdíme totiž s partou osmi až deseti lidí a většinou si děláme jen hromadná fota. Ta si pak posíláme jen mezi sebou po mailu.

I když... vlastně moment. Dnes jsou určité turistické destinace tak přeplněné fotekchtivými lidmi, že člověk nikdy neví, kdy byl zachycen cizím fotoaparátem nebo mobilem. A tak má možná netušené selfíčko, třebaže ne v centru záběru. Potom to autor snímku určitě na Facebooku patřičně komentuje peprnou poznámkou: "Tady jsem fotil Big Ben, ale připletla se mi tam tady ta pitomá ženská..."