nepoučitelní

Dnešní Čepirohy mně již nic neříkají. Chtěl jsem psát o té vesnici, ale Kronika se podle státního archivu ztratila. Získal jsem dost fotek těch vybydlenejch domů,školní kroniku, a německou kroniku psanou částečně česky do roku 1945. Tehdejš obyatelé již nežijí a není nikoho, kdo by vzpomněl hostinského Foukala, ševce Kareše, sedláka Pachmana, děti Richterovi, předsedu MNV, cestáře Mrázka, sadaře Kauera, pekaře Lomnického, ředitele školy Kubánka a vůbec - je to pryč. Díky Agáto za vzpomínku zatavenou do tvých veršů. 

:) kájo, jj, předpoklady nebo-li očekávání, to bylo vždycky na draka :))  děkuju

Hluboce "lidové" verše v dnes již vzácném selském rozumu. Do Čepiroh jsem kdysi jezdil do Stavebnin. Mnozí se hrnou do měst... a potom zpět se zmuchlanejma nervama na rekreační venkov. Zaujala mi ta zmínka o srčím instinktu. On jim blahově stačí, protože i od jiných (i u lidí) předpokládají, že jej vlastní taky. Většinově ale lidé instinktivně jdou za prachama a dle chování na planetě moc instinktu nevlastníme. Pěkně jsem si u tebe pošmakoval.

lnice, kočenko, tak to mám opravdickou radost :)

Hezké...moc*

a nepřevlíkej kabáty, jo?? :)))

ha, kví, tak jsem to dotunila... něco jako sršán dneska v dílně :))))

to by mohl osvětlit možná Přemek, já si tu dobu moc nepamatuju, ale vím, kolik vesnic ustoupilo šachtě a vlastně vyrostly nové se stejným jménem... a zase jsou vybydlený... to je osud asi tady na tom Mostecku :(

na tý vyhlídce tenkrát jsi mě měl všechno ukázat a držet mě za hlavu.. tady bylo tohle, tady támhleto, koukej sakra! :)) bych si to zapsala za uši a už nezapomněla´... ale slibuju, že si něco načtu co nejdřív

no, je to dávno, pamatuju si jen kontury...myslím, že to bylo tam, co je dnes průmyslová zona , blíž ke kruhovému objezdu na kraji Mostu...:o)

ale to byly asi ještě nějaký jiný čepirohy nejspíš, protože ty vybydlený domy jsou tam pořád... ale asi ne tolik let ... historie se asi opakuje nebo já už nevím:)    my chodili zase do starýho obchoďáku než ho srovnali ze zemí.. tam jsme si hráli na doktory :)))   vodu jsme neměli

do Čepiroh jsme jako kluci chodili na tajné výpravy do vybydlených domů...a taky vor jsme tam měli na místním rybníčku...:o)

kočko... no vidíš, to mě u toho názvu vůbec nenapadlo, to bych mohla mít taky řadu čtenářů navíc... takový věci lidi přitahují :))

nejlepšejší dezer k zelené.. no brrrrrr :)

čepirohy, to je díra po granátu, co ji vybydleli nějací sráči :)))))))))

Ten hrk, který jsem pocítil u názvu, si nikdo na svete asi nedovede predstavit. Vydesil jsem se, ze bude tvoje dílko plné kritiky mé osoby za vecné kafrání pod tvou tvorbou. Na jednu stranu jsem si sice mohl oddechnout, o nic takového neslo, ale na druhou stranu se dostavila sebekritika a jiz tak chatrné sebevedomí spadlo jeste níze nez do kalhot, jelikoz jsem hned prvnímu slovu nerozumel. K nám se chodí sousedcin kocour take stravovat. Ale vetsinou dostává to, co ctyri kocicí dámy nechaly. Jsi muj nejlepsejsí desert k ranní zelené. ;-)

díky..

 

kví, jsem trošku upravila, ale ještě něco vymyslím, když jinak nedáš...:)) to slovo tam musí bejt... je to hrůza všech hrůz, co tam zůstalo za torzo a nikomu to nevadí, protože kdyby vadilo, tak by s tím tutově něco udělali, žejo?

Hezký napsané. Ze života, bez obalu....

Diano, tak to jsem ráda :)

Pobavilo! :-)*