něčí (čas)

Tahleta paní

V čekárně lidí jako o masopust
a všichni čekáme na odběry
tahleta paní těžce dosedla a teď si hraje s holí
zkřivený zprůsvitnělý prsty a oči trnky – neposedný
skáčou z boty na botu 
Podzim si přišel pro její dávku hekání a zpomalený kroky
Přemýšlím, kolik jí může bejt 
porovnávám naše vrásky
                                                                                    ( je to těžký, co? Takhle z patra odhadovat
                                                                                    něčí věk, když sama ten svůj...)
natáčí ke mně hlavu  
prstem strčí neposedný vlasy za ucho a usměje se
nejkrásnějším holčičím úsměvem
kterej jsem vůbec nečekala

máte krásný boty

                                                                                    (no tak šup šup zeptej se…)
takhle mě zkroutila borelióza
jako by mi četla myšlenky
ale malovat můžu

čekárnou zavoní terpentýn a mlha venku se změní na šepsovaný plátno…
prej vždycky těm nejsilnějším
zašeptá spiklenecky

když vejde sestra    pojďte, sundáme ty špunty
srdce se zatřepetá v rohu obrazu 
a hůl -  štětec domaluje něčí kroky a něčí nebe na bílou podlahu

chvíli je ticho

a pak už jen

             
další!

Dobří holubi

Dneska je káva cizokrajná
pěna kreslí afriku co pluje po okraji hrnku
na kterej někdo vtipně napsal      
padesátka je jen číslo a že houby záleží na věku
když to máš v hlavě srovnaný 
dumám nad africkými břehy   
                               mít tak o dva infarkty míň…

je krásný vidět tě po tak dlouhý době
vlasy máš jak rozlítaný léto a v očích majáky
modrý až běda
zase jsem slabá v kolenou    
co jsem to sakra chtěla… aha… čtyři lžičky cukru
je tady myš  bydlí v krabici od bot
jo,  pořád spím na pravým boku a nezamykám
a taky...           víš...    ta myš má jméno
 

noc je světlejší než včera
češe si vlasy do zlatova     do prstů plete něčí klín      a něčí slovo drží
žirafí mládě pod břichem

dorazili jsme k africkým břehům
špička ledoborce     
rozděluje zem na ornou a něčí tak přesně až to bolí…

Hranatá slunce

Jako když nad námi visí hvězdy z rybích kostí
a kočky teskně olizují tlapky…

když maluješ slunce do pergoly   
v hranatých čarách cinká čas

ten minulej co rozpletl mý vlasy a vysál písek z hodin
teď se tu hloupě třepetá

ještě že tě mám