Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekostlivci
Autor
agáta5
Zem je černá
hluboko v ní vrčí teplo, puštěné do myších děr
a do úzkých uliček
vítr
po klasech fouká ořechy
je proložená listy
přesto vychládá rychleji než včera
ještě poslední včela a úl dozlatova propečený
nasadí smutný obličej
zavírám okna
když mrzne měsíc, padají dolů studené kosti
den se scvrkává do drkotání zubů
a ze skříní nikdo nevyleze
jen cosi dál bude viset na rtech
…někdy v noci
se zdám sama sobě
přilepená k oknu vyhlížím své kroky
a pak do rána visím na rtech
stínu v rohu pokoje
vlastně jsem se vůbec neznala
ve chvíli mlčení
vstřebávám své tělo
a zima nadohled
19 názorů
Odkrájím si pro sebe, z Tebe svoji krásu. Požehnaně požehnanou. Pěkný, Agátko. A mám teď z toho studený nohy.
dagmaram ty ses rozjela - třikrát? čupr :) jj, kosti to je krásný slovo - odhalený, vymrzlý, chrastící...
všem moc díky za čtení a že se líbí :)
Je mi zima. Ty verše jsou příliš studené, nebo já jsem přiliš citlivý. Ty, ty, ty Agáto!
Evženie Brambůrková
20. 11. 2018To jsme celí my. V létě je nám horko a v zimě zima. Lepší už to nebude. :-))) /T
Karpatský knihomoľ
20. 11. 2018ani sa mi nechce nič vypichnúť, celá fajn
aleš-novák
20. 11. 2018slyšet svůj stín...? hmm...
Brr! Tak jdu si něco přivlíct... a včera včer jsem se koukal na zmrzlý půlměsíc. S cigaretou, kterou jsem típl před limitem... Výstižné /**
:)) no jo no... cigára všem smrdí, sis nevšim :))) díky, norsko, že ses taky ukázal konečně - nejvyšší čas :)