Můj soused feťák

 Je to takový přímočaře napsaný výsek ze skutečnosti.  Zdá se mi to sice troochu ploché, ale čte se to (až na pár míst) dobře,  má to celkem spád. Jedním z těch (mně) hůř srozumitelných míst je věta  ...Někdy se zastaví i v noci, zatímco já klidně spím...  ## Chvíli tápu kdo nebo kteří? se zastaví.  A ve větě ...Nic neděje a najednou... # asi chybí slovo SE  

Dobře, můžeme to klidně uzavřít. Ber to ode mě jen jako náměty k přemýšlení. Nemusíš nic měnit.

Já jsem nenapsal, že to všechno vytvořit umím, to si zatím netroufám tvrdit. Ale přece nemohu neumět něco, co jsem ještě ani nezkusil - tím jsem pouze reagoval na tvoje "provokativní" vyjádření. Přečetl jsem povídek hodně a nebaví mě a pokud mohu po už poněkolikátý přijít se slovem pravidlo, tak i já se překvapivě jednoho držím = nebudu přece psát něco, co mě nebaví ani číst (ve spojitosti s povídkou). Nicméně pokusit o to se přesto mohu a díky vašim komentářům zhruba vím, co je třeba doplnit, na co myslet atd.

Rád bych to nějak uzavřel. Přijde mi, že se diskuze začíná točit v kruhu stejně jako boj s drogovou kriminalitou. Nevím, jestli ten text má smysl předělávat do povídky, nicméně bych si TO alespoň zkusil a ukázalo by se, jestli TO VŠECHNO vytvořit umím nebo ne a třeba bych si i k tomu útvaru našel cestu. Anebo jestli se mám věnovat něčemu jinému či ničemu...

 

Pokud to všechno vytvořit umíš, proč ti připadají zásady povídky svazující? Já jsem tě ani tak nehodnotil, spíš jsem sám a trochu provokativně odpověděl na právě otázku, proč ti pravidla povídky připadají svazující.

Co to znamená, že ti forma povídky nevyhovuje číst ani psát? Záleží na tom, kolik povídek jsi přečetl a kolik napsal, abys toto mohůl tvrdit. Napsat dobrou povídku je podle mého velmi velmi těžké.

 

Pro Rendla - charakterizovat postavy přece nemusí nutně znamenat "hluboké sondy do charakterů", netřeba to hnát do extrému. Stačí přece jedna, dvě věty, které způsobí, že se čtenář o postavu začne zajímat. Netvrdil jsem přece, že je text napsaný špatně, ale nic ve mně nezanechal. Znovu se vracím ke Zdendovi, který napsal něco v tom smyslu, že se to dobře čte, ale v konečném důsledku tomu chybí všechno. To mi připadá naprosto přesné.

O tom, jak na mě působí povídka a její "pravidla", jsem se rozepsal v reakci na tvoji větu "jako by sis nahodil schéma povídky...". Já si žádné schéma povídky právě nenahodil, tudíž jsem ho vlastně ani nemohl (aspoň ne vědomě) porušit, jak si ostatně napsal, že "porušit pravidla můžeš, až když je ovládáš". Ano, to máš jistě pravdu, ale jak už jsem napsal před tím několikrát, já k tomu textu nepřistupoval jako k povídce, což se pravděpodobně nakonec ukázalo, že bylo chybné, neboť ten text sice plyne, ale dle slov komentujících mu něco či dokonce všechno chybí. S tím souhlas, zpětně si to uvědomuju, ale rád bych se ohradil k tomu, že jsem napsal povídku. A proč mi ta pravidla připadají svazující? Že podle tebe nejspíš neumím vytvořit zápletku, překvapivou pointu či charakterizovat postavy - to jsou dle mého názoru trochu ostré soudy, vzhledem k tomu, že mě hodnotíš na základě jednoho textu, který nebyl zcela (a možná právoplatně) pochopen. Zpátky k těm "pravidlům". Nevím, celkově mi útvar povídky nevyhovuje, ať už ho čtu, nebo ho mám psát. Pointy mi přijdou prvoplánové, neautentické, z toho důvodu, se bojím povídky psát, ale to přece neznamená, že neumím zápletku vymyslet. Já se jen snažil napsat uvěřitelný text, který sice možná vypadá jako výtržek z nějaké delší prózy, ale měl posloužit především pro mě jako odrazový můstek, prvotinu, abych si ozkoušel, jak na to reagují lidé, co už delší dobu píší, proto jsem si vybral i Písmák a nepublikoval jsem to na nějakém blogu nebo tumblr, což je teď údajně módní. A nakonec ta pointa tam leč slabá je, ale můj záměr byl jiný. 

Nemohu mluvit za všechny čtenáře. Třeba to někomu něco dá. Všimni si ale, co k tvé povídce napsal Zdenda. On je sice z řady hledisek magor, ale v hodnocení prózy má velmi často pravdu. Napsal: "Ve výsledku tomu chybí všechno."

A to je právě ono, o co jde. Pravidla povídek nejsou taková, že by je někdo jednou stanovil a všichni teď musí psát podle nich. Vznikla v průběhu let a staletí, mění se, povídka se posouvá dál i tím, že je někteří autoři porušují. Jsou to spíš takové zákonitosti či návody, které se autorovi vyplatí mít na paměti. Polož si otázku - proč ti ta pravidla připadají svazující? Podle mého kvůli tomu, že nejspíš neumíš vytvořit zápletku, charakterizovat postavy, vysvětlit, proč nějak jednají, vymyslet překvapivou pointu... Psaní je ale řemeslo, kterému se člověk musí naučit, nejde na něj vyzrát, nejdou obejít jeho náležitosti. Porušovat či ignorovat pravidla můžeš, až když je ovládáš. 

Tvá povídka je spíš jako zpráva, že někdo, kdo se jmenuje Josef Poucha, vaří v baráku drogy, chodí si tam pro ně feťáci, policajti ho přijdou zatknout a pak ho pustí. No a co? Ty, jako vypravěč, si pustil policajty do baráku a nějaká sousedka, která pracuje v baru, vypadá bez make-up příšerně a zajímá se, jestli Pouchu dostali.

Proč by mě to mělo zajímat, když nikoho z těch lidí neznám a tys mi je nijak nepřiblížil? nevyvolávají ve mně žádné pocit, pouze jsem dostal informaci, že se něco takového stalo, a že s feťáky a drobnými vařiči drog stejně nikdo nic neudělá.

Já si na rozdíl od kolegů všimnu jen tvých reakcí na komentáře. A z těch mám dobrý pocit. Nechci to zakřiknout, ale působíš jako rozumný a komunikativní nový Písmák. Tak ti přeji, aby se ti u nás co nejvíc líbilo. A ten tvůj nábytkový nick obsahuje kromě červotočů i vtip. :-)

Ty máš pocit, že z toho textu čtenář nemůže nic mít? Teď se to samozřejmě nesnažím zpochybňovat nebo snad ten text bránit, ale opravdu mě to zajímá, protože jsem nikdy před tím nic nepublikoval, takže každý názor vítám. Nemám zkušenosti s psaním povídek, ale jsem si vědom, že povídka jakožto literární útvar má nějaká pravidla. A s tím jsem já do toho psaní nešel. Snažil jsem se vypsat nějaké svoje zkušenosti a ty obrazy popsat co nejautentičtěji, protože mi přijde, že je povídka těmi prvky svazována a kvůli tomu většina z nich na mě nepůsobí dostatečně uvěřitelně. Nevím, s čím jsem do toho šel a s čím do toho jdu. Asi cítím nějaká nutkání se vyjádřit k "věcem". Pokud je doplnění pointy a rozvedění příběhu něco, co tomu chybí, nic nenamítám. Byl to možná jen pouhý pokus o zachycení reality (bez hlubší myšlenky)? Lerak dobře vystihl, že teprve hledám tvář. Jsem rád, že se mi k tomu vyjádřilo tolik lidí. Chtěl si tím jen zkusit, jak na tom literárně jsem. Děkuji všem za připomínky, budu na sobě pracovat, dokud mě to nutkání nepřestane pohánět. 

Zařazením k miniaturám by se na tom nic nezměnilo. Miniatura je povídka, ale malých rozměrů. Dříve se říkalo mikropovídka. Co to znamená být omezen prvky povídky? Když něco vyprávíš, chceš snad, aby z toho čtenáři či posluchači něco měli. Takhle se nabízí otázka, proč něco takového sepisovat, když jenom cosi konstatuješ a nikdo pořádně neví ani co?

Mně se to vcelku líbí, mám tady tohle téma ráda, a jsou v tom zajímavé myšlenky a obraty. Ale souhlasím že by se ten příběh dal víc rozvést a stálo by za to, lépe vykreslit charaktery. Povaha miniatury, nebo snad jen jakéhosi načrtnutí situace, tomu moc nesluší. Potom by to mohlo i vcelku dobře přenášet emoce. 

Jak jsem psal výše - při psaní jsem nemyslel na vymýšlení zápletky nebo snad na vytváření charakteristiky postav, o to mi ani nešlo a nejde. Vlastně jsem ani nechtěl být omezen nějakými prvky povídky, které se v ní mají objevit. Popsal jsem situaci, konkrétní scény. Chybně jsem to zařadil do této kategorie, mělo se to objevit v miniaturách. Za to se omlouvám. 

Přijde mi to, jako by sis nahodil schéma povídky a teprve na jeho základě bys měl začít vymýšlet zápletku, charaktery postav, pointu.

Já děkuju, že reaguješ...ten text samotný plyne celkem dobře, ale dost podstatného tomu ještě chybí...

Chyby se opravují tak, že nahoře najedeš na Moje -Díla-Upravit a znovu pošleš...

Těším se na další tvoji povídku.

Dekuji vsem za pripominky věřte mi ze si je beru k srdci je to poprvé co sem neco takhle publikoval nemyslel jsem na vykreslovani postav a zapletku ci pointu vsechno jsem napsal pocitove tak jak jsem to vyfotil slovy.

"Vařiče" jsem si užil v domě na vlastní kůži. "Aplikárnu" měli  pro fajnšmekry taky, a to přímo nad mým bytem. Spánek nula a  litry nervů v kbelíku. To se nedá. Děs  a hrůza!

Jsi zdejší nováček a zřejmě hledáš svoji (literární) tvář. Někdy Ti tam bleskne ironie, parodický výraz situace i černého humoru. Tak, Julku Kredenci, třeba vybarvíš tvář a Tvá dílka budou originální, jako nick.    

Ahoj, Julie, tak přemýšlím, co tě vedlo k napsání téhle povídky o narkomanech...těžko hlouběji rozebírat rychle odvyprávěnou historku bez vykreslení - vypravěče, hlavního "vařiče drog" a kohokoliv jiného. O něm vím jen, že nosí klobouk a jezdí na kole, o "zákaznících", že nosí kapuce a není jim vidět do obličeje a volají Pepo, Pepo...ani ten sousedky obličej bez makeupu není nijak přiblížený, slova vypadá  po ránu příšerně jsou dost obecná... Připadá mi to škoda, když už máš takový "materiál" na dosah...více bych propracovala a pointa je taky nemastná neslaná - že se vlastně vše děje dokola...

......................

Doby makání v zakouřeném baru se na ní podepsaly  - spíše časy než doby

Nejspíš je otužilí. . ý

už mám těch feťáku plný zuby.” - feťáků