Věc vkusu

Ráno. Pohled z tramvaje

Na silnicích plechová tlačenice, v dýmu a mručení dieselů. Povytažená obočí rudých světel a pak start! A z oblohy kyselý déšť rozleptává sny o zimě v městě..

Městský soud I

Z jednací síně vyšla advokátka. Ve tváři výraz pilota, co právě nouzově přistál na řece Hudson. Na odpočivadle ji čekala koncipientka a hned jí podává láhev s vodou. Žíznivě pije, prý dlouho mluvila, vysvětluje. Koncipientka ji zatím pohladí po stehně a upozorní na usnesení, které dodatečně našla. Advokátka tomu nevěnuje pozornost, vždyť právě přistála na řece Hudson.

Městský soud II

Na chodbě soudu se povídá tlumenými hlasy jako někde v divadle nebo cirkusu, když už se pomalu stmívá k dílu. A že to bývají kusy.. Soudci ani nepotřebují masky, když jsou za kakabusy. Advokáti žonglují frázemi jak artisté pomeranči, za něco peněz navrch by u toho i jezdili na jednom kole. Účastníci pak zjednají zápletku mimo scénář. Potlesku se nedočkají, jen mručení ze stupínku.

Městský soud III

A vedou zbojníky. Cinkají řetízky, jako když k salaši navečer ženou ovečky. A jako ovečky budou krotcí před hněvivými tvářemi soudců. A pak se blýskne ostří obžaloby a bude crčet krev nepodmíněných roků.

Večer. Cesta tramvají

Podskalí propadlo deštnému večeru, tichému kapkobraní na počátku ledna. A unaveni prací cestují lidé k domovům. Houbová polévka, zprávy, autogram do žákovské knížky. Drobná pře a pak tichý smír. A někde ještě námluvy v peřinách, tisící repríza pohlavního kusu. A z poliček, ze svých rámečků zpoza sklíček hledí děti; němé publikum před lety přivolané k životu. Všechno je věc vkusu.