Romance Sumiko Kočinawy

V půl sedmé večer oheň pracovního laptopu vyhasl, Sumiko Kočinawa mohla jít domů. Z devětadvacátého patra ji svezl výtah spolu s několika manažery; právě se domlouvali na návštěvě nevěstince se silikonovými robotkami; Sumiko se otřásla odporem.

Odešla do metra. Cestou barevným potrubím lemovaným obchody koupila lednové sushi a láhev argentinského vína. Vagóny soupravy na trase Riyoto - Tanapan byly ve špičce přeplněné. Stála natěsno mezi muži v oblecích, nejspíš vývojáři z okolí. Ti, co nehráli kapesní digitální hry, civěli na její zadek a prsa. Jeden se k ní tlačil rozkrokem, až cítila na stehně jeho nalité přirození. Znovu se otřásla odporem. Vystoupila ve své stanici. Zanedlouho byla doma.

Políbila svého muže, jen v krátkém doteku rtů. Rychle připravila na talíř lednové sushi, otevřela víno a napustila vanu. Obřadně do ní kápla sakurový olej. Vzpomněla si na muže z výtahu a metra a byla šťastná, že její partner je cizinec. Lehli si do vany. Mluvila na něj, ne příliš, jako by jí stačilo zbavit se nánosů dne: proměněny v dech všechny ty drobné svízele zasuté v duši byly pryč. Sahala na sebe i na něj.

V ložnici pustila romantickou hudbu, zapálila vonnou svíčku a čistá si lehla do postele. Líbala ho, nahými ňadry a vlasy se dotýkala jeho těla. Znovu vzala lahvičku se sakurovým olejem a obřadně jej kápla na těžký, žilnatý úd. Vzdychl. Ještě chvíli ho líbala. Pak ho chytila vespod varlat a  stlačila knoflík. Silikonová figurína pod jejím klínem se měnila v muže.