Rozluštění záhady Káji Strnádka

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. V Pickovicích je během sezóny vždy mnoho turistů. Oni k nám bloudí skrz les a pak tápou. Tápou, protože nevědí, jak dál, neboť Pickovice obvykle nejsou na mapě. To ale vůbec nevadí. Turisté jsou totiž moc milí, většina jich slušně pozdraví a moc pěkně se ptá, kde by se mohlo dostat napít trochu vody nebo kde je nejbližší autobusová zastávka.

Bezradné turisty má ze všech nejraději Kája Strnádek. Může jim totiž předvádět něco moc neuvěřitelného, co každého, kdo to neviděl už 100x, velmi ohromí. Když přijde den, kdy to vypadá na velmi velkou úrodu turistů, Kája se vždy v dlouhém zimním kabátu vypraví k autobusové zastávce, odkud turisté jezdí na vlak do Lhotky, a kde má jistotu, že jich bude vysoká koncentrace. Tam před sebe rozloží malý stoleček a jakmile spatří prvního turistu, tak začne zpívat tancuj, tancuj vykrúcaj. To ale vůbec není všechno. K tomu zpívání totiž pravou rukou luští sudoku z jedněch novin, levou rukou křížovku z druhých novin a k tomu navíc do rytmu střihá ušima.

Každý turista je moc ohromený, když to vidí. Kouká na to s otevřenými ústy a pak řekne: Pane, vy jste talent, s tím byste mohl do televize. Jak tohle dokážete?

Ale Kája pouze dál vesele zpívá, luští a střihá do rytmu. Turista většinou Káju odmění kusem své svačiny nebo houbou, kterou našel během svého putování, ale není si úplně jistý, jestli je jedlá. Pak poděkuje za představení a odcestuje autobusem.

Mně vždycky velmi vrtalo hlavou, jak tohle Kája dokáže. Mnohokrát jsem se ho na to ptal, ale Kája se vždy pouze tajuplně usmíval. Jednou jsem se proto přestrojil za turistu. Vzal jsem si: Čepici z kapesníku, tričko s nápisem miluji chůzi, šusťákové kalhoty a pohodlnou obuv. Na záda si dal batoh, na krk pověsil dalekohled, vyzbrojil se turistickou holí, a šel ho pozorovat. Kája nádherně luštil, zpíval i střihal. Když jsem se mu ale podíval na ty luštící ruce, tak jsem si všiml něčeho moc divného. Jeho pravá ruka vypadala úplně normální, ale místo levé ruky měl Kája druhou pravou. To bylo moc divné, protože Kája má jinak ruce správně. Nasadil jsem si své nejsilnější brýle a spatřil další moc divnou věc. Kájův zimní kabát byl uprostřed nedopnutý a z toho nedopnutí někdo nenápadně koukal.

Vykřikl jsem: Kájo, odhalil jsem Tě!

A odmaskoval jsem se, abych vypadal opět jako Luboš.

Kája řekl: Luboši, na Tebe nikdo nemá.

Rozepnul si kabát a představte si, pod tím kabátem byla skrčená jeho žena manželka Maruška Strnádková. Pravou rukou Kája luštil Sudoku, Maruška měla svou pravou ruku prostrčenou skrz levý rukáv kabátu, dívala se nedopnutou dírkou, a luštila křížovku. Kája navíc pod kabátem tahal levou rukou za vlasec, který měl připevněný k uším, aby mu pěkně střihaly.

Řekl jsem: No jo, ale pročpak tohle vlastně děláte?

Maruška řekla: Luboši, sousede, nám se moc líbí, jak ti turisté ohromeně koukají, a ty svačiny nám obvykle moc chutnají. Třeba takový chléb s řízkem je vynikající. A taky je pěkné, jak má člověk pocit, že je významnou osobností a že v životě dokázal něco úžasného.

Já jsem řekl: Aha.

A protože jsem hodný, tak jsem o tomto svém zjištění nikomu neřekl. Kája je u nás proto pořád za mistra v luštění křížovky a sudoku najednou, a to je dobře. Není ale dobře, že Maruška z toho vlastně nic nemá, protože není vidět. Jsem z toho trochu smutný. Každý by měl být vidět. Alespoň trochu. Asi jim zkusím navrhnout, ať se občas vystřídají, aby mohla být slavná i Maruška.

A to je všechno. Ahoj!