Snění velitelky Rozmarýnky

Snění velitelky Rozmarýnky

Schylovalo se k páté. Únor ještě cvakal zuby, ale obloha byla modrá s oblaky pro ornament; a jak se do nich opíralo slunce, jejich nadutá břicha zlátla. A nad Břevnovem dvě kouřové šmouhy. To velitel stíhačky Vojta vyprovázel velitelku Rozmarýnku na misi do Grónska. Cestou zpátky se zastaví v Paříži, na hrnek kakaa v creperii Sebastopol a snad i trochu lásky o ulici dál. Už mu je chuť.

A zatímco na bulváru Sebastopol v creperii téhož jména Vojta smáčel ret v horkém kakau, velitelka Rozmarýnka na základně v Grónsku převlékala uniformu za pyžamo. Až k samému usnutí cítila na hebké pleti svých vztyčených prsou Vojtova hladová ústa; vzpomínka na Časlav, drobná a sladká jako ty vrcholky pod pyžamem. To už ale velitel stíhačky bloumal tmou hříšné rue Blondel..

Havíři běhu

Pod vyšehradským ostrohem ještě běhají maratonci. Tmě navzdory. A někteří jako havíři se světýlkem na čele. V potu a kyselině mravenčí dobývají endorfin. A chytré hodinky jim řeknou, na kolik procent plní plán. Neplatí pro ně ale Dobešovo "na šachtě sum take hromske zakony, že jak něni špeka, něsum vykony", energii berou z průmyslově stlačeného zrní neboli sacharidových tyčinek. Svět je pestrý.

Svědkyně Jehovova

Na Hradčanské nad časopisy stála pěkná jehovistka. Zlomyslný Jahve chtěl ji mít pěknou a odmítavou k tomu. Čemu všemu musí ta dívka říct ne: cizí krvi a cizímu přesvědčení, dokonce i cizímu muži; co vše je jí tak bytostně a zákonitě cizí.. Ale žijeme jen jednou a svět má tolik rozměrů, říkají jí možná ti, co se zastaví, aby se chvíli kochali tou tváří, již zlomyslný bůžek vyhradil svým docela bezkrevným záměrům.

Nostalgie

Vzduch je těhotný jarem, i tady na Pankráci. A skrze mříže vztahují své hrubé dlaně k nebi a chtějí chytit kus té chvíle. Docela jako lidé z lyrické básně. A když se jim to nedaří, tlačí do mříží tváře, aby nasáli vůni toho blaha. A náhle je mu zas o kus století míň, stojí na probouzející se louce a naproti stojí ona. Tak krásná, nahá. Šumí vánek, slunce se láme už v docela přívětivém úhlu. Ach, ta magie a nevyzpytatelnost lásky.. Uštědří jí dvaadvacet bodných ran. A už to tady bude skoro stejně tolik jar..

Denní menu

Muž v letech a blankytném saku. A s ním dvě nymfy. Dojedli denní menu a rozprávějí. O dětech, autech a vaření. O čem má člověk taky pořád mluvit. Bez médií by svět byl pořád to samé: najíst se, na blankytné sako utáhnout holku nebo dvě, trocha radosti a dítě, rodina a nějakých dvacet let o víkendech vyrážet kombíkem za město.. Denní menu.

Ona a její DNA

Tramvaj. Ženská v apartním kabátku, šálu na krémovou kostku. Zatímco popíjí kávu z kelímku a datluje do displeje svého ajfonu, její DNA pracuje: neustále se opravuje. Říkali to v sobotu na ČT24. Ví to ta ženská vůbec? A možná jo a své šroubovici právě přes bluetooth posílá vzkaz, ať si taky dá chvilku, kávičku a dlouhej kouř.