Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Už neodkladám objímanie

14. 02. 2019
10
10
994

Vychádzam z dvora s lopatou, vyzbrojená na sneh, pred domom stojí pani, zababušená v kožuchu a klobúku, prezerá zvončeky. Pozdravím a pýtam sa: „Niekoho hľadáte?“

Otočí hlavu smerom ku mne. Pozeráme na seba, tie oči! Odkiaľ ich ja poznám?

„To ste vy?! Kde sa tu beriete?“ vykríknem prekvapená.

„Gabika!“ spoznáva ma aj ona, moja učiteľka zo základnej.

Premietam, aké dôležité boli práve tie dva roky, ktoré nás učila. V tretej a štvrtej triede sme sa naučili pekne písať a vybrané slová, aj keď dnes už nevyrapocem, s istotou viem, kde sa píše ypsilon. Bola prísna, ale v každom smere Pani učiteľka. Často nás brávala na výlety za mesto, opekali sme špekáčiky, slaninu, rozprávali sa, spoznávala nás inak, ako v laviciach.

„Idem z kostola. Jeden pán sa šmykol, nešťastne spadol, rozbil si hlavu. Odviezla ho sanitka, robím si starosti, aby ho doma nečakali. Bol dezorientovaný, povedal mi len svoje meno a že býva v štvorbytovkách na Sihoti. Nepoznáš ho?“

„Nie. Takéto meno...to iste nebude niekde nablízku, nič mi to nehovorí. Ale počkajte, zazvoním susede, tá sa tu vyzná viac.“

Vybehnem, zazvoním, samozrejme, že pozná. Pozerá na mňa priam opovržlivo: „Ty nevieš, že na jednotke býva Hrušovský?! Veď po Novákovcoch prišiel.“

No, asi by som sa mala hanbiť, že nepoznám obyvateľov všetkých jedenástich štvorbytoviek. Tento raz jej všetečnosť prišla vhod. Nielenže už vedela o nehode spred kostola, ale volala aj jeho synovi, zatiaľ bezúspešne, nehlásil sa.

Moja pani učiteľka odchádza spokojná, vybavila, čo mala, čaká ju dosť dlhá cesta, musela vystúpiť z autobusu pomerne ďaleko od svojho domova.

Obidve sme viditeľne rady, že nás takáto náhoda dala dohromady. Povypytujem sa, ako sa má, čo dcéra, chodila do vedľajšej triedy, často ju brávala so sebou na školské výlety, dobre sme sa poznali.

„Ako sa mám?“ zapremýšľa a nakoniec len: „Primerane veku,“ usmeje sa. Má osemdesiatdva rokov.

Zaželá mi všetko dobré, podáva ruku a ja sa jej bez váhania hodím okolo krku, vystískam ju: „Som tak rada, že som vás stretla.“

 


10 názorů

pozerám, že si sa mi tu trošku potúlala, vďaka za tvoj čas, Evi


zvedavec
22. 02. 2019
Dát tip

jéj, toto ma veľmi oslovilo


čo sa nám kedysi zdalo kruté a neodpustiteľné, z pohľadu zrelých žien je smietka, ktorá pri objatí netlačí


agáta5
15. 02. 2019
Dát tip

taky bych objala svoji paní učitelku Minaříkovou, kdybych měla to štěstí a potkala ji... někdy potkáme lidi z minulosti a jsme úplně naměkko - znám to .. potkala jsem nedávno svoji spolužačku, se kterou jsem se neviděla čtyřicet let, jsme spolu nemluvili kvůli klukovi, kterého mi přebrala tenkrát v sedmnácti :)) to bylo hnusný... uběhlo čtyřicet let a my si vlítli do náruče a zase jsme byli kámošky :) čupr pocit


pekný večer, čitatelia moji :)


Kočkodan
14. 02. 2019
Dát tip
No, tak to jsem, Gabi, zvědavý, jestli se mi také hodíš, až u tebe zazvoním já. Snad mě aspoň nevyhodíš... ;-)

revírník
14. 02. 2019
Dát tip

Napřed jsem se podivil, ale pak si řekl, že možná právě na to čekala, sama si totéž nedovolila - přece jen stará dáma. Je to od tebe, Gabi, pěkné.


Lerak12
14. 02. 2019
Dát tip

V obětí, najdeš dojetí.


Andělka1
14. 02. 2019
Dát tip

***


8hanka
14. 02. 2019
Dát tip

i ja objímam každého, kto sa dá...ktovie, či ho ešte niekedy budem môcť...

*****


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru