Kulhavec je zlý netvor! (vypravovánka s hezkým obrázkem)

A ukazovali mi pytlík s těmi formičkami.

Pochválil jsem jim je a řekl: Postavím!

A protože jsem hodný dědeček, hned jsem šel do dílny. Tam jsem uřízl čtyři stejné fošny, stloukl z nich čtverec, ten postavil na dvorek a celé to naplnil říčním pískem. Pak jsem mému Mikešovi vysvětlil, že do toho se nečůrá ani netrousí trus z kočíčího pozadí, a vnuci si mohli začít hrát.

Hráli si moc pěkně. Nejdřív dělali bábovičky, pak tunely, hrad a spousty jiných nádherných věcí, které jsem neznal, protože jsem už starší osoba, která dokáže rozeznat jen ty nejzákladnější věci. Nechal jsem vnuky, ať si hrají, a šel štípat dříví.

A štípu a štípu, a najednou přijde Láďa a povídá: Ahoj, Luboši, ty můj nejlepší kamaráde, kde jsi vzal ty dva nádherné sádrové trpaslíky?

Já jsem řekl: Jaké sádrové trpaslíky?

Láďa řekl: Přeci ty, jak ti stojí na záhrobci a pofňukávají.

Obešla mě hrůza. Odhodil jsem sekyrku a běžel se podívat, co se to stalo. A tomu, co se stalo, neuvěříte. Jak si vnuci hráli v pískovišti, tak je uviděl Kulhavec. Rychle si doběhl pro pytel s cementem a kbelík s vodou, přisypal a přilil to do pískoviště a vnuci, jak si hráli, tak tím hraním vypracovali prvotřídní beton. Celí se tím betonem obalili a zatvrdli. Zlý Kulhavec je pohotově nabarvil vodou ředitelnými barvami, přemístil z pískoviště na záhrobec, rychle utekl, z dálky to všechno pozoroval a hlasitě se smál.

Doběhl jsem pro paličku a majzlík a vnuci rychle z betonu osvobodil. Byli moc smutní, brečeli a volali: Dědečku, my už nechceme dělat bábovičky!

Strašlivě jsem se rozzlobil. Takhle ubližovat malým bábovičkujícím vnukům, to může udělat jen lidské monstrum. Vzdul se ve mně spravedlivý dědečkovitý hněv. Rozeběhl jsem se za Kulhavcem, chytil ho a dovlekl k pískovišti. S Láďou jsme rozmíchali další dávku betonu a pak jím Kulhavcovi zalili každou nohu do starého kbelíku. Kulhavec moc nadával a vyhrožoval strašnou pomstou, tak jsme mu přidali ještě roubík z borové šišky. Nadávání a vyhročování byl utrum.

Měli jsme v plánu hodit ho do našeho rybníku Bahňáku, ale to už by bylo moc, tak jsme ho pouze na trakaři zavezli za humna, aby se s těmi těžkými betonovými botami musel plahočit tři kilometry k sobě domů a tam si je odsekat já nevím čím.

Až budu vnukům letos dělat nové pískoviště, tak ho tentokrát postavím u sebe ve světnici, aby se k němu Kulhavec nedostal. Sice bude všude po chalupě mnoho písku, ale to nevadí, vnuci jsou vnuci, a trocha špíny ještě nikomu neublížila.

Ahoj!