Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBlbý začátek
Autor
Oldjerry
...ale dobrý konec...
*
Já už prakticky do hospody nechodím…
Co?… no – vždyť píšu: Blbý začátek… Přiznání je polehčující okolnost.- jestli mne paměť neklame…
Ale k věci:
Žena odjela s kámoškou do divadla… do Prahy… už okolo třetí, večeři mi šoupla do mikrovlnky a zavřela do dvířek svítivě zelený papírek, abych náhodou - prý – nezapomněl večeřet. No co – stát by se to mohlo, ani nebudu rozebírat proč.
„Ahoj, pobav se, já vím, že už jsem snad za těch šestapadesát let poněkud očumělej, tak aby ses zas jednou podívala na normální lidi…“ a potom bouchly dveře.
Někdy ve čtyři jsem přehodil v počítači zpracovávaný projekt… než to něco spočítá, mám hafo času. Ale co s ním – na večeři je druhý hafo času, na čtení nemám náladu. Sáhnu po sklenici vody, jenže holt! bez vody. No jo – žena, která mi stále doplňuje tu čaj, tu vodu se sirupem, tu něco jiného - už drandí někam ku Praze.
Rozhodnutí mi netrvalo dlouho, sebral jsem stovku – na čtyři kousky to stačí a víc stejně nesmím (ony už ta čtyři piva jsou hodně na hraně. V osmdesáti už člověk nemůže co v sedmdesáti devíti, že jo?)
U »mého« stolu, u něhož jsem před léty sedával, seděli dva věrní z těch tří, s nimiž jsem se tak dvakrát třikrát týdně scházívával tak před - no asi tak – nejmíň… no - už je to dlouho...
Pepík a Zdeněk.
„Hale vole – ty ještě žiješ? ani na ulici tě není vidět…“
To je pravda. Od té doby kdy jsem hospodu začal silně zanedbávat uplynuly nejmíň čtyři zatmění Měsíce a dvě Slunce… od té doby prakticky znám jen domov s počítačem, zahradu – na niž jezdíme autem a zdravotní středisko, kdysi nazývané únz.
Tak jsem je seznámil s důvodem svého tadytutzdejšího výskytu, vyslechl si pár špiček o podpantoflácích, načež jsme se začali bavit normálně. Třetí parťák už pochlastává u nebeského báru, asi s dalšími známými i neznámými, kteří si sice toto napajedlo nezvolili, ale přesto v něm jsou. Tak jsme ve třech byli jeden chytřejší, než třetí.
První, druhý, třetí pivo…
Otevřely se dveře a do místnosti se vedveřil Pepíkův zeťák. Pozdravil a už seděl na čtvrtém, volném místě. Něco s pantátou domlouvali o opravě čerpadla. „ … jo, vodvez to tam, já pro to zajedu, až to bude hotový a zatáhnu to, jo? Co? prachy? No - mám ulito ještě pár stovek, máma by se zbláznila – ta by prachy nejraději vyseděla jako vejce…“ a huronsky se zařehtal „… jen by musely bejt zlatý…“ a znovu smíchy zařval.
„Ona je z rodiny, kde měli vysoko do žlabu, její táta byl mizerně placenej, ale byl to PAN úředník. Ona všecko jídlo, které se nesní, schraňuje do starý, ale dosud chladící lednice, jakoby čekala atomovou válku. Někdy tam i dokupuje blbosti, jenom když jsou levný a má pocit, že ušetřila. Má soustavný přehled a kdyby si tam odtud někdo něco vzal - už je rodina u výslechu: kdo to vzal, proč to vzal a přednáška o nesmyslných důvodech nedotknutelnosti lednice a přilehlého okolí, kde navíc stojí asi dvacítka flašek od benzinu po koňak.“
Mladej se tlemil, ale nekomentoval to…
Pepík v ráží: „Předevčírem jsem dostal od Dostálový flašku vína za opravu sifonu pod dřezem. Jen jsem se ohlídnul po vývrtce a flaška zmizela. Být nas.. naštvaný – to nepomáhá. Nadávat… než bych poslouchal nějakou přednášku o prožranejch a propitejch chlapech, raději mlčím. Ona si snad myslí, že tady to pivo asi dostávám za svůj neodolatelný šarm. No spíš to ani netuší, zvykla si, že nikam nechodím.…“
„To snad není možný“, povídá Zdeněk…
„Ale je. Hele… minulý týden jsem ve sklepě vyměňoval pakunk, tak jsem z lednice poněkud zespoda vytáhnul Eskymo a sněd jsem ho. Papír do kapsy a když jsem se vrátil nahoru, tak jsem ho hodil do koše. Co se nestalo. Asi za hodinu šla vysypat koš a vrátila se skoro rozzuřená:
„Kdo sněd to Eskymo?“ „Jaký Eskymo?“ „No to, co bylo v lednici ve sklepě ve spodním šuplíku vpravo vzadu!“
To už mladej nevydržel: „Hele, táto – já tam chodím každou chvíli, ale když to něco, co si vezmu, sním, tak papír jdu hodit do kontejneru k sousedovům.
A mám pokoj…“
Střídavě jsem se chechtal a vrtěl hlavou ještě když jsem házel svítivě zelený papír do koše…
29 názorů
yss - vyhodniarku som nespoznal, bo hutorak bol u nas iba jeden a ten celkom vývoj mojej slovenčiny niako neovplyvnil... Janko Kenderes sa volal - a bol to bohovsky kl'udný, dobrý chalan...
Psal jsem to, abych tu trošku rozředil to polodusno, které mne sice štve, ale které se mi občas povede spoluvytvářet. Jestli se mi to povidlo, tak si velkomyslně odpouštím...
Začátek mě zaujal, po chvíli zjišťuji, že se celkem dobře bavím a konec mi vnesl úsměv do tváře. Ani se nsmusím dívat, kdo je autorem. Tip.
ja viem,- ale veď ma poznáš, som za každý zlobu no, prečo si nerýpnuť, keď možem.... / že ty si nespoznal východnarku !!!?/
Možná, že je to pochopením funkce tří teček - slouží jako ukončení uplynutím času či dlouhým přerušením děje, odmlkou a podobně, zatímco pomlčka je only (iba) pomlčka... krátké přerušení děje... slovensky som sa malúčko naučil od svojich prolubojovníkov na vojne, aj keď napokon boli väčšinou Maďari. Z češtiny jsem maturoval s vyznamenáním, na výške sa vyučuje iba na filosofii a novinařině - proto naši novináři píšou tak dobře (:-D
yss - kariéristka... to je fór jak noha!! (:-D Je s tebou celko prča, aj s tými bodkami... Inak - niekedy po sobe opravujem chybôčky aj po niekolkých rokoch. Niekedy to jedem... ale teraz zdravím a mávam smerom východným tak aksi 500 km ...
hrozná je!!! a hašterivá :, lebo normálne niekde čítala, že ak sú tri bodky v texte predimenzované tak je to iba typografický zlozvyk- / výslovne ak miesto troch bodiek dáš pauzu na dve sekundy, zistíš, že miesto dramatična, máš zmätený prednes...- tu sa to však nestalo. Len mi to nejako "udrelo " do očí. Ale je to asi aj tým, že autor je korektor, jo a som karieristka, tak mi to prišlo hlúpe nevyužiť.
Autorovi sa týmto svojim pinkaním ospravedlňujem za spontánne okienko ,- dúfam, že sa ho to nijako nedotklo. text, obsah, dej, zdravý humor boli hlavnými atribútmi, ktorými text disponoval a mal svoj potenciál. Takže tal
Jaroušku, těch bodek tam máš 27, možná i víc, trojbodek teda méně, asi 9, úplně mi to uniklo, protože blbě vidím, to opravdu chce hodně zredukovat. Ale i tak je ta Yskandia strašná, však?
hrozná som hrozná, ale mne sa fakt nepáčila tá presýtenosť trojbodiek...všetko ostatné dal chalan fajn,- no tie bodky, !
Oldjarry, ta Ysslandia je strašná, sotva ji odblokuješ a hned zase vyskakuje. Tři bodky, jako by ji, už proto, žes ji odblokoval, nestačila jedna bodka.
exaktný príklad ako zneužiť a znásilniť typografický znak...tri bodky...ale som rada že si ma odblokoval.
Neznám podrobnosti, tak už to dál nebudu rozvádět, ale dík, že jsi sem přispěla troškou ze svého mlýna...
Tak, já bych potřebovala nějakého toho žrouta, aby mi vyjedl lednici, kterou mám stále plnou. Kupuji, nepotřebuji, nesním, pak to dávám do igelitky a pověsím u kontejneru, kde to vždy za cvhíli zmizí. Myslím, že máme v domě špióna, který si vyhlédl právě mne a tak jsem za to ráda. Každopádně jsem se pobavila. T*
To je zvláštní s stím Mirkem, hodně zvláštní, až mystické, docela mě to dojalo. Budiž mu země lehká.
Kočkodane - tě bůh - jako většina mých prací i tato je vlastně vzpomínkou... díky za nákuk...
K3 - s Mírou už to nejde - to byl ten třetí, který se obratně vyhnul tomuhle setkání... ale vážně: to je to - že pro každého je míra jinak dlouhá, plná a častá. Děkan za to hodnocení...
Přečetl jsem celé a líbilo se mi to. Je z toho cítit ta hospodská nálada, která je občas potřeba Ale s mírou.
Janičko Vesuvanko, Evičko zvedavko, Musaši a Zdeničko - děkan, jsem rád, že se mi splnil záměr vás pobavit a děkuji vám za reakce...
revírníku, co s tím má dělat moje žena? neví ani ň o tom, co dělají ženy mých hospodských bývalých jakobypřátel - považuje všecky ještě dnes za své nepřátele a mne za slabocha, který jim podléhal najmě v oblasti pivního alkoholnění... jinak máš pravdu - má žena mne drží při životě...
Jiří - vždyť ty jsi z těch, kteří vědí, že nejlepší příběhy napíše život - já ho jen sprostě okopíroval... Co týče mých námětů - já ti píšu blbostí: třeba o lásce, jejíž praktické atributy se mne už od těžké nemoci v roce 2002 netýkají, píšu o přírodě i obrazech, kterých si všimnu a jsou pro mne nějak zpracovatelné, no - a teď píšu trochu víc o koncích. Ne proto, že se bojím - je hloupost bát se něčeho neodvratného, ale občas se třeba zamyslím nad tím, co bude před smrtí - a tady se bojím: bezmoci, ztráty kontroly nad některými funkcemi těla, a samoty.
Tolik můžu napsat... do naha neeeeéééé.... (:-D
Už jsem hodně dlouho nečetl od tebe žádnou povídku či prozaický text. Jem překvapen, a to hned dvakrát. Jednak znaačný pokrok ve stylistice, nemá to hluchá místa, je to šmrncovní vyprávění, i graficky vyladěné.
Za další, má to humor, ale ne takový jako situačně vykouzlený, ale ze života, převzatý s laskavostí a bez snahy ho komentovat.
Nevím, do jaké míry je to vhodné napsat, když tak se moc omlouvám, ale občas tady píšeš básně "na rozloučenou", přece jen tě věk k tomu opravňuje, jindy tady horuješ (trochu to přeženu) za ideály SPD a z toho takový krásný, až živočišný text. Že by ta piva?
Může to být pěkná hra - chovat se velmi obezřetně , když je doma detektiv . Ale pokud si detektiv všechno někam nepíše , i on znejistí , když některé předměty zmizí zcela beze stopy . Pobavilo . Tip .
P S : Předměty mohou doma mizet přece taky kvůli skřítkům .
:D Tvoj text na zabavil, potešil a rozjaril
aj ja som mala pred rokmi šéfa - mal vo zvyku hneď z rána chodiť za svojimi podriadenými a pýtať sa námatkovo: "Čo budete dnes robiť?" Ak som chcela odpovedať pravdivo, musela som sa zamyslieť a nie rovno sypať to z rukáva - reakciou bol krik...nie som pripravená, čo nebola pravda;
;) ale keď sa to stalo druhý raz, bola som nachystaná perfektne, nezamýšľala som sa, a aké firmy ma prvé napadli, tie som bez zaváhania spomenula, že ich budem riešiť, pravda to síce nebola, ale to vôbec nevadilo, šéf už bol vždy spokojný. Keď nestál o pravdivú odpoveď, tak dostával takú odpoveď, o akú stál - proptnú (a nepravdivú).
aleš-novák
01. 03. 2019Začátek dobrej...i konec...:o)