Vidíš?

*/

Musaši,

zase nechcela som naznačiť, že som až tak pokorná a jediné, čo robím, je to, že vychovávam seba, to by bol omyl. Len ako som písala tie svoje riadky, zrazu mi napadlo "A čo ty?", a už som bola trochu inde, než pôvodne.

Entropia,

Tvoje slová sa mi veľmi páčia, obzvlášť tieto

"Často si ujasníme až v rozhovoru, co že jsme to vlastně chtěli říct (udělat). Když přijde zpětná vazba od druhých. Někdy stejně nepromyšlená, jako ta naše, formulovaná na základě emocí a zafixovaných myšlenkových vzorců. Které se těžko dešifrují, a když, tak je vidíme hlavně na druhých. Jen obtížně i na sobě. Hádka bývá někdy očistná."

Moja reč, snažím sa radšej sa pohádať, ako mlčať (aj v manželstve) a ako píšeš, to je jediná šanca, ako porozumieť iným, ale aj sebe. Kým nerozumiem ani sebe, ťažko vyladím nejaký vzťah s niekým iným. No a ak tie spodné prúdy zasahujú niekede inde, mlčaním tiež nič nevyriešim.

a2a2a

čo sa týka skracovania, rozumiem asi Tvojim radám  (uverejneným na viacerých miestach) kriticky po sebe  zhodnotiť dĺžku, aj dôvodom,  prečo sa pokúsiť sa o krátkosť.

Rada by som dosiahla aj zrozumiteľnosť, obzvlášť vtedy, ak niečo chcem povedať iným (nielen sebe). Keby som hovorila len sebe, nezverejňujem, z toho mi vyplýva, že vlastne všetky básne sú určené nielen mne. 

Napr. tu mojej básni Vidíš?  som napokon nebola spokojná s ukončením ani ja.

"Ísť. Vidíš už svoj cieľ?" -zdalo sa mi to nejasné a zle sformulované, hlavne mi škrípalo to "Ísť" . Viem, že radíš nevypúšťať impulzívne poriadne nespracované diela a aj ja som to tak pociťovala na druhý deň, že tu niečo chýba k zrozumiteľnosti.

Ty spodní proudy v člověku, to je hodně aktuální. Často stáhnou do ještě mnohem horších vírů, než ta řeka. Kdy nedokážeme rozlišit vědomé a chtěné od podvědomého, precizně formulovat svoje myšlenky. Často si ujasníme až v rozhovoru, co že jsme to vlastně chtěli říct (udělat). Když přijde zpětná vazba od druhých. Někdy stejně nepromyšlená, jako ta naše, formulovaná na základě emocí a zafixovaných myšlenkových vzorců. Které se těžko dešifrují, a když, tak je vidíme hlavně na druhých. Jen obtížně i na sobě. 

Hádka bývá někdy očistná. Někdy naopak do těch nevědomých patologií stáhne ještě víc. Těžko říct, jak je to tady na Písmáku. To ať posoudí každý sám.

To tvé vyprávění je na silnou báseň, ale silné příběhy se obtížné zpracovávají. Díky za něj a rozumím tvé motivaci, i když kontext básně ji až tolik nevyžaduje. Ale ani ji úplně neodchází.  Když máme k nějakým místům velmi silný citový vztah, pak je správné, když se snažíme o ztvárnění v naši tvorbě. 

milý a2a2a, zdravím Ťa

teší ma Tvoj výber,  a páči sa mi aj Tvoj výber z mojej básne :) znie pekne

Chcem Ti niečo napísať k "majestátnosti rieky" (moja rieka je Dunaj):

Pre mňa je rieka Dunaj magická a ako to leppšie vyjadriť? Majestátna. Nie more, Dunaj. 

Dunaj ide celkom pokojne svojím smerom a niet sily, ktorá by túto vodu zastavila. Naopak, takmer všetko, čo sa jej dostane do cesty, celkom pokojne zoberie svojím smerom. Hoci nebojuje, svojou pokojnou silou - vplýva. Aj to nesie, čo sa jej vzpiera.

Chodievam veľakrát do prírody pri Bratislave - často práve na breh tejto rieky. Zvyknem pri nej stáť a užasnuto sa snáď už aj tisíci raz dívam, ako sa sunie tá masa vody úúúplne pokojne, na hladine bez vĺn a bez viditeľných vírov.

A tu je druhá stránka pokojnej hladiny tejto rieky:

Moja mama vyrastala pri tejto rieke v Devíne. Tam sa vlieva Morava do Dunaja. Všetky deti tam vedeli výborne plávať od malička.

Raz si mama novátorsky zmyslela, že si predĺži pobyt vo vode. Kvôli tomu, že voda všetko nesie, čas v Dunaji  býval ohraničený. Že vojde do vody v Morave a potom vpláva do Dunaja, a a tak ju Dunaj  ponesie dlho, dlho  a vyjde z vody až niekde pod  dedinou.

Tešila sa na dlhý športový zážitok, ale napokon sa takmer utopila.Hoci bola i ona veľmi zdatná plavkyňa. Na mieste, kde sa Morava vlieva do Dunaja na hladine nebolo vidieť nič zvláštne, ale boli tam silné spodné prúdy, z ktorých nevedela uniknúť, aj keď dlho a s plným nasadením bojovala. O život.

A keď sa už úplne vyčerpala, poddala sa víru. Až to jej zachránilo život. Vír ju poriadne povykrúcal a napokon bez boja vyhodil do Dunaja.

Čoby Dunaj strácal čas s niekým, kto ani nebojuje...

A já ti ten výběr dám, protože, když opomenu ty formální chyby, báseň má obsah, cit, až na ten pitomý šíp a závěrečnou výčitku i civilní jazyk a je s výjimkou majestátné řeky bez balastau.

Děti moje, a teď to zde na Písmáku platí pro mnohé, proč máte neustále potřebu krásné texty zkazit nutkavým, a mi se chce říct, promiň, v tomto případě, až z.......m závěrem, protože mne to mrzí. To je opravdu hezká báseň. Tak třeba ...majestátná řeka... jednak je to, obrazně řečeno v každé třetí básni, ale je to prázdné, protože májestatné řeky mají na povrchu docela velké vlny, naopak, když napíšeš jen pod hladinou, tak to dostáváš do většího kontrastu, hladina, zdánlivě nic, klidná, a pod ní opravdové spodní proudy. No a pak ten závěr s letícím šípem, to opravdu ne, a poslední verš zbytečně báseň svírá do jakéhosi výkladu, tak konečně pochopils?, je v tom výčitka, jako že ona je ta neomylná. Zatímco ...tak málo máme času...  mluví daleko vřeleji a má daleko větší nabídku asociací, které se ve čtenáři promítají.

Omlouvám se za tu svou naštvanost, je to tvá báseň a tvé city, když ale vidím, v kolika básních už jsi se krásně rozjela, že nejsi prázdná, a pořád musíš předestírat své verše jako mateřské školce. Já ti fandím.

Sleduješ špongiu,

ktorá s čistou vodou

nasáva aj špinu,

pod hladinou

tušíš

utajené prúdy

a vieš,

že ktosi v tebe

poťahuje nitky.

Kto si?

Čo chceš?

Ty!

Alebo ja?

Tak málo máme času.

Evo ,

zaměřit se na sebe , co se týče svědomí a sebevýchovy , to je určitě velmi pokorné a potřebné a měli bychom to udělat všichni . Myslím si ale , že to nikterak nevylučuje možnost zaměřit se i na jiné . Jsme tady a to znamená , že nejsme poustevníci . Sebezměna daleko spíš vyplyne z interakce s ostatními než ze sebezpytování v klauzuře . 

Musaši, čo som napísala, v mojom kódovaní znamenalo to, čo si navrhol Ty,

alebo aj to, že mnoho vecí by som vedela vylepšiť na iných, napadlo mi však, že akčnejšie by mohlo byť, keby som sa zamerala na seba

Ty alebo ja ?  - Spíš bych napsal : Ty aj ja .      ....Tip .

• a vieš,

  že ktosi v tebe

  poťahuje nitky.

/*

Od věci do přírody a zpět k sobě

Oldjerry, za doplnenie ďakujem.  Ty poukazuješ na čosi ešte nad tým, ako som písala ja. Súhlasím, že nie všetko máme v rukách a sú veci, ktoré vplývajú na nás a tlačia nás kamsi, nech robíme čokoľvek.

Môžem potvrdiť: Zažila som zmenu povolania úplne v rozpore s mojou voľbou a smerovaním.  Proces to bol bolestivý, ale vo výsledku som za  zvrat, ku ktorému som bola proti svojej vôli donútená, vďačná. Ty zase poukazuješ na také hry osudu, za ktoré vďační byť nevieme. Aj také sú, viem.

Ale sú aj také nechcené ciele, ktoré pricháchádzajú len preto, lebo sa v zhone nezamyslíme, veci neprecítime. Nezastavíme sa, aby sme si uvedomili, čo chceme. A potom nás "znenazdania" dostihne kauzalita.

Akýsi "prúd života" -  do ktorého ale nemusíme vstupovať - nás presúva na miesta, kde by sme sa nikdy nechceli ocitnúť.

Některé cíle jsou různé - například chtěné a nechtěné. Jenže nechtěný cíl není cílem, ale osudem, takže jsme v kopru... ale tip za tuto úvahu...