Ebenový šošon

Rty na matnou višni sladkavé

Svá prsa nosí hrdě. A neváhá je vypnout i v tramvaji, při krátkém protažení, i když jen pod svetrem (ale těsným). Tak, aby si muži všimli. A trochu u toho i zívne, rty na matnou višni sladkavé. Je pátek, večer tu pózu pro veliký úspěch zopakuje, pak ještě v soukromí, už bez svetru prsa bosá, píchavá jak lačná vosa.

Ebenový šošon

Na Karlově náměstí, ač zima, ebenový šošon v triku. Jako by prchal před divokou vodou anebo ženskou. Má ho uchránit tramvaj, ta kocábka náramná. A tak nastoupí do trojky, neboť ta má cíl, ta má směr, jede do Araratu na sever.

Zmoklý andílek

Ještě trochu zmoklý andílek. Holka jede z Podolí, k ránu byla plavat. A je tak krásná, s tou tváří a vlasy a výrazem nekonečné lásky a dobroty, že by rázem mohla vstoupit na desku mistra quattrocenta. A být polonahá a držet flétnu nebo ratolest, a pod svou krásou skrývat svou rozkoš, svou bolest.

Koke Wasabe

Koke Wasabe dopil malou desítku a pustil se do česnečky. Takovou v Nigerii maminka nedělala. A to mu ještě mají donést hovězí na kyslých fazolkách, notoval si Koke. A servírka, dokonale kyslá fazolka, zazubil se hovězím úsměvem a nechal ji donést ještě jednu desítku. Chystá se, řečeno s básníkem, "chmelovou paličkou utloukat křehký žal".

Do dálav směrem k moři

Do modrých dálav vznesly se boeingy, co podle novinek.cz brzy spadnou. Lidem na palubě to je lhostejné, zprávy nečtou, těší se na horký písek, solné vánky, mlíko z dřevitých baněk a strašně dlouhé spánky. Kapitán hlásí letovou hladinu jedenáct tisíc metrů nad mořem, zapíná autopilota, otevírá láhev likéru a už se vidí v moři..

Kdysi

Kdysi jináč voněly dny. Člověku bylo tak dvanáct a světu zrovna tolik. Kolem nebyly žádné příkopy válek, jen těch fantastických; kluci a holky ještě neznali pohlavní resentiment, vášeň názoru, var nenávisti. Kedlubna ke svačině byla malým štěstím, stejně jako příslib fotbalu mezi domy anebo kovbojka večer v televizi. A taky věci a události ještě neměly své digitální dvojence; voněly jedinečností.