tenkrát

Krásné...čteno na jeden nádech .)

Safiáne, díky za erudovaný rozbor, který na text výrazně upozornil, nebýt Tebe, myslím, že hrozilo zapadnutí. Díky.

A mj. zatímco některé záležitosti byly vědomé, jako například skryté schéma sonetu, tak některé aluze, například vnitřní odkaz na Holanovu vázanou poezii prostřednictvím rozvolněných veršů, mi unikl, ačkoliv přiznávám, že jsem Holanem značně ovlivněný, takže to mohlo naskočit "automaticky".

Jo, perfektně.

Moc děkuji za potvrzení plaché silenovské konspirační teorie:).

Silene: Nejprve díky za poéchvalu. Pokud jde o tu interpunkci, tak já ji v poezii vnímám jako interpretační nástroj, tzn. tam, kde se vyskytuje interpunkce, autor poskytuje čtenáři interpretační klíč k textu... a naopak, kde se interpunkce nevyskytuje, text je ponechán ryze čtenářské interpretační libovůli. Třeba v tom zmiňovaném verši je ta interpunkce krom jiného rytmotvorná, šlo mi o to, aby po úvodním "ne" byla pomlka, která předurčí rytmus. Stačí to takhle?

Jen dumám, ryze korektorsky, Pavle, proč nemáš interpunkční čárku uvnitř verše s občasy? Nemohu v momentální otupělosti - ale ani předtím - proniknout do nejednotného přístupu volby, i když jistou teorii jsem si vytvořila. Ovšem co když jsem vedle jak ta jedle?

Viz

a hlavně povznášel mě pocit že jsem na dně

ne, to jsou lačné oči, je to vůně skývy

občas to vtrhlo dovnitř občas bralo za kliku

Prozradíš mi, prosím, své důvody?

S určitostí vidím, že lačnému verši tak velice usnadníš recitační přečtení na první dobrou, netřeba řídit se jen cítěným či identifikovaným metrem, ale zkrátka - jsem táák zvědavá, a toto je prostě šance, příležitost se tě zeptat.

Tím, že je tu přítomen mistrný rozbor od Safiána a vjemový vstup a2, asi bych v současném rozpoložení ani nedokázala zformulovat ještě něco zajímavějšího k doplnění, co by tě nějak nadpotěšilo, a tak jen malé pochlebení k úvodní rozvaze, potažmo vysočinským rozpakům z mnohocení :).

Určitě si zasloužila! Tahle tvá.

krásná!

 

no teda

ta je,

až mi srdce taje

 

kidybych měl kopírovat pasáže, které mě zaujaly a považuju za kvalitní, musím to překopírovat všechno

Hezká

Lačné oči a špaček v Holanově popelníku a stránka, jen stránka z deníku - řečeno hodně, dost na to, aby se to moudře odkývalo a přesto je to jen polovina, možná i slabší polovina pravdy.

Ale má poznámka není impuls k polemice, ale ocenění. Dnes večer jsem sledoval v televizi americký film Válečný kůň a jak mám sklony k sentimentu, svedl mne k myšlenkám na spoustu různorodých, tedy i tzv. začátečnických básní a pošetilost, s jakou, mne nevýjimaje, rozdělujeme básně. Těch impulzů jsem dnes dostal víc, dalším byl názor, že poezie není pro každého a je třeba se s tím smířit. A pak otevřu tento sonet, který mne odkazuje do patřičných mezí, ale já jsem ochoten věřit, že chození boso polem a z rozhalenkou může být třeba jen na chvíli pro každého z nás knihou knih.

Beru tu báseň jako pěknou náladovku . Vyvolává příjemně nostalgické pocity a při recitování by mohla pěkně znít . Forma má docela blízko k sonetu .   Možná by stálo za úvahu tu báseň přepracovat a udělat z ní sonet .  Tip .

Safiáne, díky za tvůj náhled, ledacos mi objasnil...také jsem v závěru tušila skrytý sonet.  

Velmi pěkná báseň. Rytmicky vyvážená, poddajná, měkká. Rozdílná délka veršů je rafinovanou aluzí na Holanovu vázanou poezií, podpořenou ještě otevřenou narážkou v 8. verši. Zajímavou hříčku obsahuje 3. strofa, kde se  ve čtyřveršovém schematu najednou objevuje mužské zakončení veršů, které v předchozích dvou strofách chybělo. Stačí ale udělat ze čtvrtého verše pokračování verše třetího, což rytmus básně nabízí bez jakéhokoliv škobrtnutí, a vidíme, že autor před námi vynalézavě skryl sonetové schema. Báseň, podobně jako u Holana, se rodí z ničeho a poté, kdy nám předloží několik prchavých mžitek,  podobně zaniká. Pozoruhodná věc. Na takovou narazíme málokdy.

 

Přesně jak píšeš, bála jsem se tak otevřeně:) Jsou prostě i jiná kritéria ke kultuře kultury. Můj desetiletý syn to tam dal pouze hodinu, takže jsem neměla možnost se s někým víc pobavit. Až na jeden pár v úprku na metro:)

Byl jsem tam, dokonce jsem tam přivedl i dva své studenty, zatímco před dvěma lety to bylo na Vyšehradě, což i přes výrazný déšť vypadalo důstojně, tentokrát jsem si připadal, jako bychom sestoupili kamsi do let temného undergroundu. Bylo to v nějakém pražském klubu, kde mí žáci vážně zvažovali, jestli si dojít na záchod a/nebo si objednat něco k pití a riskovat tak, že si z Prahy přivezou i nějaký nevyžádaný a o to dlouhodobější dárek... Krom toho ale vyhlašovali neuvěřitelné množství oceněných, takže z toho jeden snad ani nemohl mít příliš radost (odhadem bych řekl, že přinejmenším třetina zúčastněných dostala nějakou cenu). Příjemné na LV naopak je to, že mají trochu jiné spektrum přispěvatelů, takže se tam člověk může potkat s relativně jinými tvářemi než jinde.

A byl jsi na vyhlášení LV? Zajímaly by mě dojmy:)

Příjemnâ básníkova retrospekce. Krom jiného se mi velmi líbí třetí či jiné oko básníků. Pěkné.

YSSL: Je to text, s kterým jsem byl na Literární Vysočině, ale přišlo mi, že tam tehdy ocenili snad úplně všechny, takže tomu velkou váhu nedávám, nicméně moc díky za komentář, jsem rád, že to na tebe působí přibližně tak, jak jsem zamýšlel...

nie som nejaký prívrženec viazaných veršov, takže formálne by som k tomu veľa nepovedala- mňa skôr bavila tá irónia v obsahu, také "ohliadnutie "späť, s ležérnym sarkazmom, ironiou- aké je zrazu fajn, všimnúť si veci, ktoré predtým boli samozrejmé, banálne, dnes možno už ako paradox,,, páči sa mi však aj tá civilnosť textu, ktorá nemá nejaký umelý efekt, autentickosť na báze bežných a civilných konštrukcií, takže v tomto smere sa mi páči tá "prízemnosť " a zdravosť textu... nebolo to náhodou publikované medzi ocenenými prácami LV ??

 

Jsem zvědavá na další komentáře... "mladistvý" sympatický náboj pro mne báseň má.

Goro, díky za pozastavení se nad textem, ta neučesanost, pokud jde o rytmus, je do jisté míry záměrná, otázka je, jestli to i tak má svou vnitřní hodnotu, v poslední době toho moc nenapíšu, takže se musím spoléhat jen na vnitřní pocit, což nemusí být vždy dostatečné.

Nálada se ti myslím podařila, jak píšeš, nostagie, bilancování... nejsem expert na vázanost, on ti určitě někdo povolanější napíše např. k rytmu své postřehy. Mně se zdá trochu neučesaný, rozhozený dost rozdílným počtem slabik, a nejvíc v první strofě...9-9-11-13 spolu s větším počtem zájmen, než je myslím nutné...ve druhé třikrát - to - a pokračuje ve třetí, i když tam "to" vyjadřuje ono nepopsatelné:-), oč v básni pravděpodobně nejvíc běží...také schéma ABAB je v poslední změněno na AAB...

Několik moc pěkných míst, např.

ne, to jsou lačné oči, je to vůně skývy

a špaček v Holanově popelníku

 

Vybavilo se mi

https://www.youtube.com/watch?v=q8I6G6v7Q7A