ne/vážně? IV.

 

 

 

oslava života

 

s přivřeným okem - skoro jak žižka

sleduju na fejsu překrásná bříška

ztvárněná umělcem v oslavné póze

/výraz a tón světla vjem intenzivní/

pak mi cos probleskne o voze o koze

pod nosem vousy …

vždyť břicha jsou pivní!

 

 

 

 

o paměti

 

není vždy výhodou mít paměť sloní

když hází na kupky z minula k právě

všechno oč nestojím bezhlavě koním

a pak si podobním zvířátku – krávě

 

 

 

 

radhošť

/není mez jako mez/

 

vlajkové koruny a květy oměje

domněnky kopců jen z paměti lýtek

ze všech těch výhledů z kterých se pomějem´

v hledáčku dva fleky      za mlhou zbytek

 

mrtvo i okolo svatého sousoší

když chceme k rožnovu seběhnout mezu

a ejhle kdosi se z bílé tmy hraboší

no to je náhoda!

tři známí z mezu

 

 

 

 

pasé

 

proletěl meteor skrz noční oblohu

záruka plnění ztracená v čase

v nejlepším případě smetená do rohu

když přát si právě to je dávno pasé

 

stejně tak i můj jazz co hrával víc srdcem

teď spíš než v hrudníku v prádelním koši

života      motá se jak špunt na vývrtce

vzpomínka?

                       ta brouká o světlonoši

 

 

prej

 

... se za mnou splaví v neckách

v masce /asi/robinsona

on ten jack byl trochu pako

proti proudům s pádly  jako

řeční cestou

vždy byl kecka

plácat slovy - profi zóna

 

 

 

 

o zádech

 

i když se naoko dvojtvářně hádá

vědomě kryje si hlavně svá záda

na nich pak všelicos chtě nechtě ulpí

 

ještěže vidět jsou jenom ty lupy

 

 

 

 

není pocit sprosté slovo?

 

miláčku chci ti říct o dnešní noci

zase mě přepadl ten zvláštní pocit

zatahal za vlasy ale tak      jemně

s pomalou otočkou stál čelem ke mně

zalezl za výstřih do vzoru krajky

s tirádou v rytmu strun své balalajky

do trylků rapoval milostná slova

nestihla jsem ho však domestikovat

na rukách    podívej    mám husí kůži

a taky pocit že

něco ti dlužím

 

 

 

 

 

 

 

---