spolu

Nedávno mi tu kdosi napsal, že ty moje texty jsou asi lepší, než fotografie. Vlastně vystihl podstatu mého "psaní". Zapisuji si chvíle, pocity. I ve smyšlených "povídkách" jsem schovaná. Díky za  komentář.

Mám zcela totožnou zkušenost jako ty. Právě teď, v současnosti. S maminkou tedy ne, na to jsem už starý. Bojujeme už šest let. Člověku to změní celý život. Je vidět, že i taková tragická zkušenost se dá poeticky vyjádřit. Moc pěkné. Takhle pěkně psát, to je dar!

Opravdu ze života, a proto tak silné... Rozuměla  jsem bez vysvětlivek, které i já odmítám... Takové nahlédnutí "za roh"... Nepatetický smutek...T*

To mi nemusíš ani pŕipomínat :)

Ve stáří se člověk stává "vězněm" svých nemocí...  možná by ti pomohl k pochopení toho výrazu tento text http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=413445

Proto jsem to po Tvém komentu raději sklonila. Já z něj cítila otázku.

Nešlo mi o realitu.. jen mi to tam nejak divně sedělo :)

Děkuji a cítím s tebou... i ten obdiv.

líbilo, můj šálek *

Diano, nerada vysvětluju, ale budiž.

Je to už deset let. Operace metastáz, kterou podmiňovala další léčbu onkoložka. 

Celkem sedm let bojovala. Sedm let života s vědomím, že "vyléčit se to nedá", jak říkávala....

Maminka byla skvělý organizátor. Vše měla promyšlené. byla obdivuhodná.

Také úplně nerozumím, ale je to působivě napsáno...*

Boj s touhle nemocí není nic snadného ... je to tvrdý.

dostaly jsme tři roky natvrdo

po té operaci

bez které by to prý nešlo

léčit?

tohle nechápu, jsem natvrdlá?

***

tip