Proroctví

Seděl jsem v autobusu a pozoroval chlapíka na sedadle za řidičem. Buď strašně kašlal, nebo sípavým hlasem na celý autobus vysvětloval, jaké úrazy na šachtě kdy utrpěl. Pravou nohu natáhl do uličky, vysoukal si nohavici a všem ukazoval koleno s hrůznými jizvami. “S timhle mi doktor nepomuže, to spravi enem kremace,” říkal a masíroval si nohu.

Ke dveřím autobusu se přiblížil tělnatý muž s kufrem. Než nastoupil, zaváhal, jestli má do úzkých dveří nejdřív zasunout kufr, nebo sebe. Dost rozumně se rozhodl pro kufr. Nastoupil, zaplatil, a vešel do uličky. Vedle mne se zastavil, kufr zvedl a položil na poličku po druhé straně. Sedl si pod ni.

Venku vedle dveří stáli dva mladí lidé. Vášnivě se líbali. Mladík děvčeti při tom hnětl hýždě, a ona si oběma dlaněmi přidržovala jeho dohola ostříhanou hlavu. Na prstech měla vytetovaná písmena L-O-V-E, na palci srdíčko. Z tlamy draka vytetovaného na mužově zátylku šlehaly rudé plameny. Řidič obešel autobus, k těm dvěma prohodil: “Tak ještě jednu pusu a jedem!” a nastoupil. Ten jejich poslední polibek však ne a ne skončit.

Řidič otočil klíčem a motor se rozvrněl. Kluk se odtrhl od holky, naskočil do autobusu, zaplatil a sedl si na sedadlo dvě řady přede mnou. Zády se opřel o okno, a když se uvelebil, zavřel oči. Děvče venku už odešlo.

“Tohle bude váš konec,” řekl někdo vedle mě. “Co říkáte?” lekl jsem se. To muž odnaproti si přesedl ke mně. “Čechov?” ukázal bradou na knihu v mých rukou. “Hezké čtení. Čtete hodně?” Přisvědčil jsem. “A knihu proroka Daniele jste taky četl?” řekl. Ach, takhle to je, zase nějaký misionář! Neměl jsem šanci uniknout - muž mi svým tělem jedinou cestičku dokonale utěsnil. “Četl, kdysi,” řekl jsem tedy.

Ten člověk mluvil až příliš spisovně. Jako někdo, kdo se česky učil z knih. Ale mormon to nebude, uvažoval jsem, ti bývají mladí a štíhlí.  

“To proroctví ve druhé kapitole, socha s nohama ze železa a hlíny, říká vám to něco?” zeptal se mě. Místo ř vyslovil rž. “Tak ten kámen, co ty chromé nohy rozdrtí, ani nebude zapotřebí. Však jste to viděl,” řekl a paží mávl ke spícímu chlapíkovi s vytetovaným drakem, “nikdo vás drtit nemusí. Vy vymřete sami. Jak ti dinosauři.”

U řidiče to zapípalo. Muž se zvedl a sundal kufr z poličky. Když autobus zpomalil, obrátil se ke mně, ukazováčkem píchl do vzduchu a řekl ve své řeči a polohlasem, jako by se toho spáče bál probudit: “Bůh je veliký!” A ještě jednou. A přikývl vlastním slovům.

Autobus zastavil a muž pokročil ke dveřím. Zíral jsem se zkoprněle za ním, a on můj pohled opětoval. Pak vystoupil a zmizel v šeru večera.

Dveře zasyčely a autobus se rozjel. Mladík spal s bradou na prsou a na jeho zátylku neslyšně řval drak. Z tlamy mu při tom šlehaly krvavé plameny.