Pokus o jazykovou inovaci

Do češtiny se v průběhu jejího vývoje dostala slova, která původně označovala skutečné osoby. Nemám teď na mysli Švejka a pověstné české švejkování, to je postava literární, imaginární. Mám na mysli osoby, které žily.

Co třeba takové slovo grázl? Domnívali jste se, že je přejato z nějakého cizího jazyka? Ne, jde o zlořince z doby Rakouska-Uherska Johanna Georga Grasela, vraha a loupežníka, který byl v roce 1818 popraven.

V tomto případě se přeneslo jméno člověka s určitými vlastnostmi na celý typ lidí. Ale podle žijících lidí mohou být pojmenovány i věci s nimi související. Nejčastěji jde o výrobky podnikatelů, kteří si podle svého jména vytvoří značku. 

Někdy ale je s konkrétním člověkem spojeno něco, co přímo nesouvisí s jeho náplní práce. Tak třeba sendvič. Dnes si ho běžně balíme k svačině. Ale vymyslel ho lord Sandwich neboli John Montagu, hrabě ze Sandwiche v 18. století. Nařídil totiž svému sluhovi, aby mu dal steak mezi dva chleby, protože při svém pracovním vytížení nemá čas používat při jídle obě ruce.

Ale nemusíme se zabývat jen touto vzdálenou minulostí. Asi posledních padesát let nosíme lennonky, tedy brýle typické pro Johna Lennona, člena skupiny Beatles.

Myslím, že je načase obohatit českou slovní zásobu a frazeologii o nové kousky z poslední doby. Domnívám se například, že člověk,který dostane úplatek, by za něj měl poděkovat slovy "to jsem rád", ale v psaném projevu by to měl uvést jako "to jsem rath".

Dříve jsme místo emigrování říkali, že někdo zdrhnul za kopečky, v současné době bych pro ty,kteří prchnou před stíháním, volila obrat "utéct na Bahamy", tedy s odkazem na Viktora Koženého. 

A pokud jde o představitele kultury a sportu, dnešní mladí muži by mohli nosit účes "na jágra", ale pozor, majitelé rovných vlasů by si je museli natočit.

Doufám, že na další inovace už přijdete sami.