Tříšť

Tolik mi uteklo,

stiskám mu dlaní první vrásku...

Nemyslím na peklo.

Vykřičník nad otázku.

Byla jeho.

Rostla z němých rtů.

Svíjela se sněžnou něhou.

Stavěla z dechu kohortu.

Neunikla.  Stočila se.

Co v ní tolik vzlyká?

Víří jenom ve zlém čase,

otrněná.

Neuteče.  Plachá, neutíká.

Tady život není.  Jinde krvácí.

Kulisy staví sám.  Věrní diváci

sledují.

Sedadla vržou.

          Brečet, anebo se smát?

          Klečet, hlavu nezvedat?

V prstýnku se něco chvěje,

těžko říct, snad strachem,

možná i štěstím,

písečným prachem.

 Obtočen kolem prstu beznaděje,

stříbrně trne.

Úzce škrtí.

Už puká na kost,

praská,

zapomene,

bez rýmu.

Krčí se tam láska.

V bezjehličí podzimu.