Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJak jsem nezachránil svět. Zpověď mizerného milence
Autor
Movsar
Nikdy bych se nenadál, že to budu právě já, zavilý liberál, komu osud přihraje roli zachránce heteronormativity. Už je to asi deset let, co jsem se seznámil s krásnou dívkou, policistkou Lucií. A další shodou náhod, i když nás svedl oceán internetu, bydleli jsme v jedné ulici Barrandova.
Velmi záhy, snad při první procházce Prokopským údolím, Lucie mi svěřila, že je lesbička. A že se nesmím zlobit, ale není si svou orientací tak docela jistá, a proto si vybrala mě pro svůj poslední experiment s muži: buď to vyjde, a ona povstane z ruin „nenormálnosti“ jako „opravdová žena“, anebo ne, a potvrdí se její sapfické předpoklady. Její upřímnost byla obdivuhodná. Souhlasil jsem.
A byl jsem nadšen, Lucie byla po odpovědi na takto nastolenou otázku natolik říčná, že ji chtěla znát co nejdřív. Snad ještě týž večer jsme se smluvili na návštěvě.
Jako policistka pustila se Lucie do úkolu bez obav, chvílemi se i zdálo, že ji to naplňuje.
Po několika dnech mi napsala, že nyní už jistojistě ví, že její srdce nepatří mužům, nýbrž navždy jen ženám. Talmud praví, že kdo zachrání jediný život, je to, jako by zachránil celý svět. Nepochybně lze toto mudrosloví vztáhnout i na existenciální situaci, do níž jsem byl vržen já: kdo jedinou lesbičku zachrání před tenaty homosexuality, je to jako by zachránil celý svět.
Svět ve mně věřil, a ta šance se už nemusí opakovat. A já, mizerný milenec, zklamal jsem. Možná teď, o pátečním podvečeru, na neznámém místě v Praze leží v peřinách Lucie, jen o nějakých deset let starší; vedle hebounká dívenka; možná už sahají po oboustranné hračce, možná už se leskne olejíčkem; budou se mít tam uprostřed rády; a to úplně stačí. A na jiném místě v Praze osamělý jako Kain v poušti zpytuje svědomí mizerný milenec.
Závěrem: Pamatujete si tu dojemnou scénu, v níž se ruský admirál Popov kaje před televizními kamerami za pochybení při záchraně mladých námořníků z atomové ponorky Kursk? Stojí na palubě ohromné bitevní lodi, v rukách žmoulá čepici a omlouvá se: „Chtěl bych se obrátit k ženám, matkám, dětem. Stala se veliká tragédie. Ale život pokračuje. Dál vychovávejte své děti, své syny, A mně odpusťte.“ Neřekl bych to lépe.
9 názorů
A nějakou další se ti zachránit nepodařilo? Ono je to s těmi Evropankami někdy těžké. They think to much.
Václav Hrabě
OSUDOVÁZtracený v mrtvém mořiasfaltu a sektorového štěstíbrouzdáš se velebností Václavákua tma je něžná a sladkájak párek teplejchNěkolik regimentů samozvanýchprokurátorů v šestistupechdupe tvou hlavouVzorný předpisový krokVzorné předpisové mozkyžádající přiznáníúplné veřejné a předpisovéA ty jim utíkášanonymním krokem flákačea nikdo z kolemjdoucích neví kolikátá je toalej kolikátý večer a země kterou utíkášv anonymitě flákačeutahaný a zmatenýaž do té chvílenež v zastrčené ulici vykřikne z oknatěch pár tónů které přebývajíMůže to býtbluesový mišuňk rumu a deštělidovka o zarostlé cestě a jeřabináchtrombóny pana kapelníka Beethovena flekující osudNa tom nezáležíZastavíš sea prokurátoři zaplňují ulicirozkročení sebejistí slintajícís dojímavým úsměvem který vše chápezatímco ty říkáš že teda jóže tu holku máš rád, ať ti dají pokojAle tím jsi učinil přiznáníúplné a veřejnéa namísto nich se za tebou rozbíhají jiníAnonymita flákače ti už nepomůžeUtahaný a zmatenýzády k oknu z kterého pořád padátěch pár tónů které přebývajísnažíš seZelenáč v pistolnickém městěA tu přibíhá první s balíkem dopisů od nía ty vzpomínáš na ty dva dny kdy jsi četlod A do Zet telefonní seznam aby ses dozvěděljak se jmenuje a kde bydlíPřibíhá druhýa ukazuje knihu kterou mu dala k Vánocůma znovu je Štědrý den a ty jsi úplně sámna celé koleji s balíčkem tabákuodlivkou špiritusu a rabiátským smutkem MajakovskéhoPřibíhá další s cucflekem na krkua ty myslíš na její slzy ve vystydlém zaprášeném parkua jak se ti konečně povedloaspoň jednou zahrát to sólo v St. James Inphirmarypořádně a jak jsi poprvé vidělten krásně žlutý obraz od VenezianaA další vytahuje z kapesjejí prádlo a pikantně vyprávía ty znovu jedeš v kodrcavé tramvaji na Spořilov s půllitrem rumu a malou deskou Miles Davisea moc se bojíš abys ji nerozbila znovu stojíš po bůhvíkolikátém zbytečném flámupřed výkladní skříní a obdivuješten krásně žlutý a modrý obraz od Venezianaa někdo ti říká„seš stejně trhlej...“Ano!Přibíhají pořád další a další neboť ses přiznala teď si to musíš zodpovědět proti všemkteří přijdou a mohou přijítA tento bijící se v prsaa v pleš pugétem stovek a dekretů(Ejhle! Pravověrný!)křičí: „Mladíku, život se točí jak kolotoč!Uhněte! Dokud je čas!“A ty říkáš: Ano!totiž točí se to jako kolotočzase je říjen, koupím si tři lampiónya večer se zamknu a budu si na nich přehrávatten žlutý renesanční obrazA rok se otáčí jak kolotočHulánské koně srpnaAeroplán s babím létemnatupírovaná Ofélie v březnovém blátěPokašlávající labutě listopaduRok se otáčí jak kolotoča flašinet vrže unisono s teboutěch pár tónů které přebývajíBeethovena verbuňk nebo bluesRok se otáčístojíš v té ulici sámproti všem kteří mohou přijítA do chraptění flašinetuslyšíš odněkud z přízemívěží a lucerenženský hlasjak volá:„Zastavte principále zastavte!Toho člověka u střelnice odněkud znám.“
díky, lidi. je to psáno podle skutečnosti, snad ta autenticita byla patrná.
pěkný příběh...třeba zachráníš lidstvo někdy příště...
panejo, vrátil ses.. a jak: se zachraňováním od sexuality, s trochou porna.. to koukám