prsa

prsa

Prší. Rozpitá červeň koncových světel. Prohnuté blatníky vyprávějící o srážkách až kdesi v oblacích. Punc maximální rychlosti na skříních kamionů. Lesklí žlutočerní salamandři zpomalovacích prahů. 

Kapky na čelním skle mají vpadlý střed a zaoblují se v okrajích.

Volantu se dotýká zlehka prsty levé ruky. Vysoká holínka na plynovém pedálu je pohodlně rozepnutá. Vlasy v ležérním drdolu, který ráno zvládne jedním zkušeným pohybem.

Nelíčí se. Ví, že je hezká a makeup se k ní nějak nehodí. Závidí holkám, co se vyznají ve všech těch štětcích, pudrech, korektorech. Občas podnikne pokus, odhodlaně vrazí do drogerie, pak zmateně pobíhá mezi regály kosmetických značek. Někdy nahází do košíku hned několik věcí, jindy vyběhne z prodejny s prázdnou.

Nenakupuje ráda. Chce to trpělivost, kterou nemá. Něco ji stále žene vpřed. Pokud se jí mysl zastaví, propadá pocitu, že něco není správně. Zaslouží si, aby měla klid? Udělala toho dost? A co ostatní, kolik toho dnes už zvládli.

I teď v autě, pojíždí v koloně a nervně ťuká do mobilu zprávy. Chatuje s přáteli, jednoho rychlého smajlíka mámě, telefonát holkám, jestli jsou ze školy doma. Brouzdá internetem a neví kam se vrtnout. Nemá ráda seznam ani idnes. Je to snůška senzacechtivých laciných nesmyslů. Ten negativní tón. Všichni kradou, všude je korupce, nespočet vyšetřovacích komisí a přehodnocujících posudků.

Ještě že  má chytrý telefon a zaplacená data. Ty prostoje v dopravě jsou s ním lépe snesitelné.

Pohlo se to. Jede zasněně. Cítí, že je jí v tu chvíli všechno jedno. Dívá se skrz krajinu, přichází otupující klid.

"Prober se. Musíš být tady a ne tam". 

"Ne, je tu tak hezky v té nicotě bez paměti. Dovol mi odpočinout". 

"Dobrá, na chvíli, pak musíš přijít k sobě, rozumíš". 

"Ano, ano, ale až pak. Teď mě nech být. Nech mě být. Je tu tak smířlivě malátně a prázdno.

Chci se utápět. Utopit"....

Procitne. Je zpět.Volnou rukou se probírá v bagu. Nahmatá ručník, plavky. Nezapomněla nic. Ví to. Přesto je schopná v záchvatu pochyb bag prošmejdit ještě několikrát. Není si jistá, jestli je v bazénu volno. Zapomněla to rychle zčekovat na světlech. Na co kruci myslela, když stála snad pět minut na červenou.

V pestrobarevných šatnách ignoruje převlékací kabinu. Jde donaha a souká se do plavek. Pokud jsou tu kamery, nejspíš se někdo dobře baví. Není jí to tak úplně jedno, ale pohodlnost má navrch. "Ať si".

Znovu si, tentokrát pečlivě, vyčeše drdol. Vlasy má po zadek a nebude si je namáčet. To umývání a sušení. Aby neuklouzla, jde okolo bazénu po odtokové mřížce. Pruh pro veřejnost. Sestupuje po nerezových schůdkách a snaží se vypadat důstojně. Všechny ty pohledy. Pustí se zábradlí a chce dosáhnout dna. Šlápne do prázdna a ponoří se až po drdol. S kašláním se vynoří. Tohle nečekala. Teď teda vysekla parádní číslo. Dokáže si představit, jak směšně musela vypadat, když nečekaně zajela pod hladinu, aby se vyjeveně vynořila. A ten její drdol, se kterým se tak patlala. Teď všechno mokré.

Otočí hlavu a vidí informační tabuli. Hloubka 1,8m. Má smysl pro humor. Pobaveně se pouští do prvních temp. Fouknout do mističky z rukou, zabrat pod sebe, vykopnout nohama. Timing, který ji naučil trenér vloni na podzim. Chtěla plavat kraul, ale když zjistila, že jí otlaky po brýlích vydrží obtisklé dlouhé hodiny, vzdala to. Plave způsobně s hlavou nad hladinou. Napnout a povolit, napnout a povolit. V tempech doufá rozpustit nervozitu a roztěkanost. Není to úplně ono. Chtěla by vypnout, ale hlavou jí běží zpřetrhaný pásek s nějakým příběhem.

Jak se čas plavání chýlí ke konci, zpočátku dlouhé minuty se začínají konečně krátit. Povinné odplaváno. Skoro se jí z bazénu ani nechce. Rychle se sprchnout, převléct, osušit vlasy a vypadnout.

Sedí v autě a cítí se uvolněná. Plavání má fakt blahodárné účinky. V obličeji má slabý pach ručníku. Prošel sušičkou, ale neotevřela hned dvířka a zavlhl. Culí se. Rychle přeřazuje stupně, tak jak to ona ráda. Dneska se utopila. Docela švanda. Přibrzdí před domem a předzahrádku zalije červeň koncových světel.