čárování

Pro Ponerančová

Já taky. Dala svýmu synovi obraz s vlky. Přibila do nohou postele. Tam ho chtěl mít. Vyměnila si s autorkou pocit. ...@terezascerbova... Utíkaj se mnou můj život.  :) 

Vlky miluju - ale ten výběr není jen kvůli tomu. Nacházím v tvých básních zajímavou, snad by se dalou říct divou, divokou, (i když to není to přesně to slovo) energii. Mystično. Žijí. A líbí se mi tenhle druh poetična.

mám tmu ráda - ale v zimě dávám přednost té bezpečné :) za zdmi, do lesa jen ve dne - obdivuju tvůj ne strach, hlavně neumrzni. Někdy si to v nás samo říká, co chce, abychom dělali - dobré slyšet a poslechnout. Teda, jestli z nás mluví zrovna to dobré ... se v tom vyznej. přemýšlím, jak moc bezpečný je posed v zimě v noci ... no

Moc pěkné.

Někdy si říkám, jestli té tmy není moc. Sedím v ní skoro každou noc. Nutí k přemýšlení. Někdy je přísná, tak jako obrysy stromů nade mnou...někdy jsou blíž než dál...to než přijde mlha...je milosrdná. Předevčírem usnula. Byla unavená. Odpoledne v lese se psy. Pak zapracoval instinkt. Posadila se. Byl u posedu.. Jistil a vyslal signál. Možná to byla ona, vedoucí bachyně. Nevím, na tu stranu nevidím. Už je umím téměř neomylně rozeznat. Podle tvaru rypáku, těla, pohybu a tak... Byl špatný vítr. Točil se. Na krmišti totální chaos. Vrhali se do stran a naproti sobě...

Selhal mi puškohled. Možná mráz. Viděla modré okno. Pak mi naskočila srna. Kde se tam vzala?

Modré okno.

Další divočáci...cíl...

Jako vždy okouzlující. :)

dneska ten konec :) mám ráda to, co se nedá chytit - a vlk má pořád náskok:)

Pro mě : nebezpečně dobrý

pěkné čarování