Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSpolu
25. 04. 2002
3
0
1873
Autor
Tanaki
Spolu jsme přišli
spolu i odejdem
každý den znova
budu tě následovat
Hned napoprvé si to pochopil
dotek můj na tobě vždy byl
čekala jsem na správný den i hodinu
už nemáš přátele, ženu i rodinu
velkoryse nechávám je dotýkat se tvého těla,
když duše už je má celá
Všechni pochopili, že jsme spolu
cesta do hlubin vede jen dolů
naději zabiju až jako poslední
pohlaď se žiletkou než noc se rozední
neměls kam se schovat
na jedno místo budeš mě následovat
Nicollette
17. 02. 2006
prvni vers mi prijde jak kdyby byl urcen vsem paranoikum, ale sam o sobe je slusne kvalitky,
co se druheho tyce zacinam mit pocit ze kolem obchazí SMRT a nebo alespon dabel, i kdyz toho bych se u tohohle verse bal min,
treti vers,
je zvlastni, stejne jako pocit co z nej mam takovy ten koukni se za sebe neuvidis me a stejne tam stojim
ono dohromady mi ty verse nejak nejdou spolu ale kdyz je vezmu kazdy zvlast a pospojuji teprve vysledne dojmy tak
to ma silu
hurvinku: příště až mi pošleš avízko... kdyžtak připiš i nick, aby nedošlo k omylu. To jen tak na úvod a pro formu.
Proč myslíš, že klub? Hodně jsi napsal ...
připomíná mi to beznaděj......to, že je jen jedna cesta i když si ani jeden z vás není jist jestli je ta správná:-(
no vis ono je to mysleny jinak, ja se zajimam o psychiatrii a psychologii, v tomto pripade jde o to ze ten clovek se narodil a uz mel v sobe tu dusevni poruchu, casem se projevila a pak se to zhorsovalo, az uplne odesel (dusevne) :)