Písmák Vánoční povídka
Bydlela jsem ve staré vile, žila jsem už několik let se dvěma chlapama. A ani jeden se mnou nechtěl mít dneska sex. Jeden šel nakupovat a druhý se válel u televize. Byly vánoce, venku sychravo, před domem zastavilo auto.
Vzpomínáme
Pojídač srdce chodí vstínech
vody jsou temné a uspávají
Už vidím jak plují věnce
z uschlého jmelí a ze vzpomínek.
Absolut sincerity
Prosím střel mě do hlavy
velkou dutou nábojnicí
až vlahý vánek průvanu
odvane mozkomžení
Žalm Tanakin - Víno atabernado, B52 a ostrá Mary
Ještě tu sovu pane malíři,ta tam musí býttou to všechno končía bez ní by celý příběh nebyl uzavřený. Pan malíř vyndává z bílého pláště tužkua začíná mi předepisovat medikaci.
O lásce
K večeři spolkla jsem klíčteď víno snídám v klecimám jehlu, nit a nůžtři nejdůležitější věci. Do dlaní vyšívám si křižovatkyna každém prstě jeden zářezvždyť tohle je mi dávno jedno přeci.
Tvoje karimatka
Na jednom oku nemá řasy,na druhé skoro nevidía upřímě je hezká asijak tatra co právě vráží do lidí
To co stím uděláš je tvoje karimatkanažer se hřebíků či tanči a plivej do nebe,tahle větev je kámo pěkně vratkápravda je totiž, že často myslí teď na tebe.
Všem nezadaným mužům k 14. 2.
Snad každá dívka sní alespoň jednou za život, že dostane k narozeninám harpunu nebo garotu, že se bude moct celou noc úplně sama procházet po vítkovických železárnách či se bude milovat se skuruthai. Všechny se občas snažíme vyčíst budoucnost ze dna flašky, občas někomu uřízneme ruku, srazíme z baru někoho kdo nečetl stejnou knihu jako my nebo zapomeneme, že již nejsme děti a hrajeme si rozpustile s mrtvými hlodavci. Všechny jsme si v něčem podobné, jsme ženy a příroda nás předurčila k velkým citům. A protože i já jsem žena, tak se ti dnes přiznávám, že některé z věcí o kterých sním bych chtěla prožít i s tebou.
...asi mám horečku
S kuřecího hrudníku se na mě ježí myš- je to hlavolam. Jen nevím, je mrtvá nebo živá. K večeři, Pravda, měla jsem jednoho z nich,nějakou chemii a byliny,pes právě přijel na saních. Chci tě tu mít můj vlkodlaku.
Hořící žirafa
Kdybys teď zazvonila měl v celofánu jepicia v druhé ruce oslí kosta byl úplně cizíjednu mi vrazil a lizal mi kotníkyto bych to chtěla zezaduna hraní ti pujčila svoje vrányk ránu pak uhasila hořící žirafuaž budík zazvoní nepůjdem do prácetam kde to ještě nebolí si budem kousat rány.
Zvědavost
Zvědavost chtěla vědět co jí čeká
a tak koupila pod rukou chlazeného berana.
V obýváku na fíkus rozvěsila jeho střeva
plné ruce od práce,
Blues
Za zbrklý holkya za všechny nedokouřený cigarety,za vztek co všechno tišía ve mě už neníZa pravdivý slovaz nichž skládají se prolhaný větyTak za to moc dík,jenže komu. Těm zbabělým,nebo těm co ví a mlčí. Ty první šeď sežerea nás druhé co sytí to i zničí.
Peří černých vran
Něco mi promiň a něco zapomeňa v těch chvílích o ocel se opři nebo hřejschovej se do šera a lži radši mě než sobeA až do rána se propijembudem už zase silní, draví, každý sáma místo něhy a pravdybude v mých očích peří černých vran.
Princezna
Má velký dům
zledu a kamene
Tvář zkrásnělou jedy
Ve skrýších kouře zplamene
Neslíbila nepřijít
Já měla sen, že straka sedí mi na polštářisebevědomý úsměva pohled co přímo do duše se tváříZlodějka hbitá vzala mi klidvzala mi srdcea co je horší, neslíbila znovu nepřijít.
Moudrá sova
Jsem moudrá sova
A ve změti lidských životů
Já umím třídit příběhů provázky
A vím kde každý končí, začíná…
Právě teď
Vítej zpátky dívko, nebo ženo. Se mnou samakdo rad tě neměl tě měl a noci víš jsou tak spravedlivéKdyž zrnka písku vidíš dopadat právě teďkdo pochopil by v tu chvíliže jsem snadná kořist.
Bajka o dvou sovách
Žily byly kdysi dvě sovy v malém domečku. Spousta lidí si myslelo, že tam bydlí jen jedna, která má schizofrenii, ale ne. Jedna byla temně hnědá a druhá byla sněhově bílá. A ta sněhově bílá byla hrozná svině.
Pár suvenýrů
V sutinách pod leskem paprsků,nasbírám ještě pár suvenýrů(to je ta nejhorší práce víš)bolí to bolí a krev neteče. A pak se okolí podívá tím zvláštním lišáckým úsměvemnejen lidi, ale i domy, slunce a stromy. Podle toho poznám, že je časvždyť holčička je mrtváa to je dobřeživot jí nikdy neslušel
Vánoční variace
Rybičko, otevři očíčko,do široka,budu ti žužlat bulvu.
Jsem dnes plná něhylásky a poznání,v čelisti mírné cukání.
Zimní romance
Konečně vidím ležet tě na ledu
tvé tělo mizí zpět v mrazáku
do ticha zpívám ti neznámou koledu
Vchladu se sráží dech a voní chemie
Pocit
cítíš ten pocit uprostřed hrudi, ten slova neléčí, ten léčízvuky prasklo to jednouzapraská zas na tvářích šmouhyna zemi mozkomíšní maz
Zabijme samce
v hromadných hrobech pohlavních orgánůzapadlí vlastencize špatných románůto jste vy chlapci s výrazem psancevyhlašme genocidu zabijme samce
Sbohem a šáteček
mámtoho dost a ještě vícve věži nasránoažna měsíc
píchej si chlapčeděravý neckysbohem a šáteček
polib mi cecky
Jsem dívka
Jsem dívka trochu smělá
když zastavíš mě na ulici
neklopím zraky na tvé boty
koukám ti po udici
Traum
Angst steigt aus der dunkler Ecke ich hofte, daß ich mich dort verstecke,kann nicht rennen, kann nicht heulen mein Ich ist längst zerstörenverschwand an dem Tagwachte aufTraum blieb da.
Na konci bylo slovo
I nakonci je slovo
které bylo poslední.
než začli jsme,
dva malí podfukáři
Adopce deti na dalku
Udelejte sobe radost a nekomu zmente zivot ;)
http://www. humanisti. cz/adopce/index. php3
Cigareta
Zpopelníku čoudí cigareta,
co špatně ji típla moje teta.
Ztety zas stoupá dým,
podpálil jí její syn.
Pekingská kachna je jen jedna
Jak ten čas letí, zas na sajrajt v ulicích padá slunce jaras Jeníkem loupem perníčkua pořád chybí škvára
Tak jak loni lid bude ctít olejové rybičkyhelekoukej to nevadíkdyž za co je vzít kalíškya žízeň dopíjí se do dna
Za padlé kamarády protnem tuzemské dráhyneb nostalgie ta je občas nutnápak na pivní tácek ti napíšu čínouzda mi ta kachna opravdu chutná
Memento
Když chce se pozdě v noci spát
a neklid co dusí
už ztrácí sílu pod zdáním noci
utichají i souboje o zrnka prachu
Zpověď ženatého muže
Na plotně párky se vařív teplákách kapesníkvítáš mě svou odulou tváříhliníkovým příborem sním si svůj díl.
Pod zástěrou nemáš kalhotkya zase bys vysát mě chtěla
z úst ti smrdí, když říkášjak ráda kouříš ptákya knír sis už dlouho neholila.
V pantoflích s rozlepenou špičkoudojdu si na ranní stolicia cestou mi konečně došloco to znamená být si blízko
O co běží
O to tu neběží, že doba je jiná
pod stromem, na trávě, u sklenice vína
hodiny podávají si stikotem ručičky
náš čas je doba jimi nezměřená
Myš
Jsem věrná té víře, že trochu vítězství se skrývá i vmalé knoflíkové dírce,
když stará unavená paní roztřesenou rukou manželovi knoflík přišívá
a vložíš-li perlu do něžné dlaně, nevyváží žádný nádech bitvy nevyhrané
Vkoutě bylo slyšet chodit myší nožky po dřevěné podlaze staré chalupy
Vzpomínáš
Jak zvějíře hedvábného vánku dech saně tě ovinul
a na těle nakreslil ti tenkou rudou čárku
s posledním zrnkem přesýpacích hodin
jsem si bez ptaní vzala, co ještě nikdy žádná.
Balada o patosu
Volaná stanice je nedostupná
jen strohá zpráva smutná
tohle alibi jsme vyměnili za upřímnost
už nevolej vždyť řekli ti už dost
Pečený králík aneb Tanakina kuchařská říkanka
Šťourám se vočíčku
mrtvému králíčku
láhev vína
základní je potravina
Requiem za splněné touhy
Vpozdní době letní noci
kdy noční městské osvětlení
domy, cesty i stromy
ve zdání divadelních kulis mění
Malý zázrak
Moudrá sova zdáli zhlíží
dotykem se nepřiblížíš
někdy slova sklouznou stranou
neprojdeš už cizí bránou
Zloději v nočním opojení
Pro svojí pohádku
ve víně pravdu hledám
čas běží vláčným tempem
zadarmo nic nám nedá
Tanaki vs. život
Přes fialovýho moncla mžourám na zaplivanej ring
Jó vypadám hodně špatně to je jasný,
Je to peklo pečený
Borec si znuděně volizuje smrdutou dásni
Bytost
Vyprávěl příběh svojí doby
tištěný vráskami do smutných úsměvů
tkaný už jen ze vzpomínek
o moři touhy bez břehu
Stanné právo
V hadím oku všechny zbraně
na výmluvy právo stanné
z toho jedu v slastné křeči
dobrovolně požils přeci
Beránek vlkovi
Trochu hladu nikdy neškodí
snažil se vysvětlit beránek vlkovi
Rváčská (optimistická)
Je to ksmíchu či snad kbreku
víno levný, tvrdou veku
vpráci kradu toaleťák
máme jenom jednu deku
Svatební noc
Vdlouhém tahu řezné rány
sama otvírá se kůže
světlo světa spatří
vnitřní strana ženské krásy
Co nezaspíš
Bosýma nohama jak had se vtrávě procházím
hledaje vuštknutí své snění
proč ostatním jak křížovka vše vychází
a pro mne ani řádka určená není
Tisíc kroků
Vkroku jednom se tisíc mísí
vždy vdoprovodu své věrné družiny
mé nitro na kusy rvoucí
jak dělí se o něj démoni
Neodbytným ctitelům
Co jsem to slyšela. Že snad chtěl bys moje srdce. No tak si pro něj pojďmáš-li máš mysl lovcea ušlechtilou duši elfajseš ten kdo ví a proto se neptá
Máš záludné nápady za které se ani peklo nestydízásady rytíře v lesklém brněnípřekvapení kolik má es v rukávu falešný hráčodvahu za jednu noc spálit všechny mosty a neptat se nač
Taky bys musel umět zaříditabych v očích měla jak Alenka v říši divů svitpolykat dračí plamenya unést tíhu mého srdcenebát se být nejhorší
a zůstat nejlepší přece
Sen o mořské želvě
Chodila na skály poslouchat moře, dýchat jeho vzduch a hledat svůj sen. Mohlo jí být kolem dvaceti let,měla velké zelené oči a často mívala nepřítomný zasněný výraz. Lidé o ní říkali že je divná. Snad proto, že jejich společnost nevyhledávala.
...a mě už nebude
Jak zpráskaný pes
zas domů se vracím
jak špatně vypadám
po několikadenní akci
Ještěrka
Nad cestou ze štěrku
letí křehké plíšky vzduchem
ještěrka kříží ještěrku
tak stáváš se smutným dobrodruhem
Dračinec
Slují dračí útulnou
šepot nese horkým dechem
řečí cizí ozvěnou – mojí, tvojí
plamínky, plameny, ohnivé erupce
Co je láska
láska je kapka krve na ostří něžně jazykem slíznutá pokud se neřízneš je třeba přiostřit
(vy co máte tupá ostří - citu jste prosti)
Nezapomeň, že v noci 25. května pršelo
Na protější zdi žlutého domu
osvětlené malou lampou
stín vokenním rámu - obrys ženy
Pro tuto chvíli svobodné
Nápad
Nevím proč mě tak nadchl ten nápad
snad je to mou povahou impulzivní
co naplat
Tak najednou stojím na zrezlém parapetu
Krajní meze
Vmezích nálady dnešní noci
vše je dovoleno
až za hranice kouzelného slova
sebedestrukce
NEKRMIT!
Má nálada má teplotu tavené oceli
ukážu vám kouzlo - jak pohledem se zabíjí
zbrojní sklady jsou dnes otevřeny
Tanaki je nesvéprávná - jsou na to papíry
Tak z toho sem už znechucená
Cesta veřejnou dopravou ve středu ráno
- obklopena společností opotřebovaného lidu
Tupé pohledy přestárlých
- co nepoužívají deodoranty
Kukačky
Přála bych si z nebe pršet kukačky
do prdele by se ti zabodaly malými zobáčky
- za to že jsi mě tak dlouho nepohladil
Chtěla bych aby za veselého kukání
Obtisk v loňském sněhu
Za jak dlouho jsou sliby obtisk vloňském sněhu
když pryč jsou ti co mají často skloňovaná jména
obrazům rozpíjí se obrysy
ze vzpomínek je mozaika rozložená
Love story
Chtěl jsi mé city veršované
tak tedy čti
však čert ví co se stane.
Stejně jak včera
Jak a proč
takže jak tedy žiju
Sďáblem sex na stojáka
splným zásobníkem na akci charity
ksnídani panáka
Budiž nám přáno
Pokračování věcí příštích
tíží vrásčitou dlaň
snadno sklouznou kapky deště
po okenních tabulkách
Platnost vypršela
Tvůj pohled do dáli
na mě už barvy se nesmály
na pocit bezmoci - víno si dám
za touhu planou – potáhnu zcigarety
Vyznání
Toužím něžně, toužím věrněsvaly, šlachy - řežu jemněpo těle mi tvá krev stékáhorká, vlhká, sladká pěna
Moje tělo s tvým se slepíkrvacíš a čas tak letí
Moje láska je ta praváv ruce chladí ostrý kovvěř midrahý, dám tidůkaz místo slov
Pod nočním sluncem
Mrtvým chrámem je slyšet kroků zvuk
to jedno zdětí tvých zas přišlo se ptát
…mlčky, beze slov, bez proseb výkřiků…
takhle se ptá, kdo odpověď na otázku už zná
Bez šrámů
Mé verše jsou na zámek
bez klíče nemáš naději
nehledej vzrcadle
co jen pravá tvář odhalí
Dívka a elf
Ve světě nadějí
vzemi kouzel a snů
vdobách soubojů
dobra a démonů
Hoří koloušek
Přeju si vidět hořet kolouška vkrmelci
Přeju si ať zemřou všichni bezvěrci
Přeju si kopnout starou bábudo prdele
Přeju si válet se smíchy při pohřbu nepřítele
Před usnutím
Nocí zní mokrý klapot dveře nikdo neotvírá podlaha mlčí bez kroků na touhu neodpovídá S životem pevně v rukou bez citu v prstech konečků v okolí zbytečně moc místa na dosah jen stříbro bez lesku Tím bdění končí, sen začíná hýčkaný tvor má nemoc na kterou se umírá
Dobré ráno
svet zapacha panove a damy neco tu hnije totiz ze snad malo lihu do ohne prilejvam. ci snad rozkladu nelze zabranit. smrdi tu hnijici mozky.
Domeček z karet
Co na tom záležípo zemi válí se karty z domečkukouzlo už pomíjívybledlé barvy má naše láskaV pokoji levného hoteluna dveřích nápis hlásá:Odejděte ještě za tmy, rána tu nebývají krásná
Zasněná
španělským nožemse zaschlou krví nepřátelkrájím si ovocný dortkousek za kouskem
jak na jazyku se rozplývá.
posilněna pečeným dezertems příchutí nasládlých zážitkůpřemítám nad světem
a zasněný pocit ve tvářimi ta jeho chuť vytváří
Mému srdci nejbližší
Čert ví pročdémon v mé duši spísnad uspala ho melodie slov pomalu vyřčenýchpři dlouhém línem odpoledni
Čert ví pročse právě probouzíze spánku budí ho mé podvědomě vyslovené přání
Čert ví pročten démon co bdíje mému srdci nejbližší
Někdy
Někdy je život kouzelným okamžikem,když sedím v okně vysoko nad noční ulicía poslouchám vyprávění
Někdy nese mě zběsilou rychlostía v očích mám slzy od větru a smíchu
Pak někdy pádá do propastimizí ve tmě a tichua zas vidím svou prázdnou dlaň
jako už tolikrát.
Mému domovu
Jak moc ztracená
může být naděje jediná Naslouchej šepotu
dalekých domovů Snad jejich bytosti
vzhlížejí na nebe stejné jak ty Jak moc je vzdálená
Spolu
Spolu jsme přišli
spolu i odejdem
každý den znova
budu tě následovat
Ventilace
okolo mě sedí spousta lidí , moji spolupracovníci každý za svým stolem , hlasy splývají, šustí papíry, zvuky kávesnice, klimatizace jejich myšlenky klidně plynou jako pracovní doba pátečního odpoledne.
. i já tak vypadám,navenek, ale můj mozek pracuje na plné obrátky potí se mi ruce studeným potem, hlava mi třeští, něco se děje, sem zmatená, něco se děje se mnou. nemůžu přijít na to co, okolí je cizí vzdálené.
O sobě si lhát
Nesnaž se o příběh
To by bylo otřepané
Nebo by se to rýmovalo
Jak levné
Ležím v hrobě
Netrpělivě ležím v hrobě
vnímám jak odpadává mi maso z těla
čekám až rozložím se
aby má duše byla celá
bez názvu
Že mrtvé jsou velké příběhyŽe kouzla nemá tenhle světŽe Romeo snad miloval méně,protože mu bylo šestnáct let.
Že lhářem si, je odpověď
Sám rozepsané máš velké vyprávěníPár kouzel v rukávu pro jeden světA že o Julii vím své,tak na to vem jed
Přežíváme
Přežíváme pod tlakem okolností cizích světů deformované bytosti sami ve vlastním společenství my vyvolení k bolesti z každého kompromisu
Je to moje vina
Zdá se mi, že ses nějak změnil – poslední dobou lásko moje bývalá Lidem se vyhýbáš ani se mnou už se nebavíš i když mám poslední dobou takový divný pocit, že nesleduje mě jenom můj stín a že ne jenom on přede mnou utíká – pokud své kroky obrátím jeho směrem To večer jdu domů V parku se něco stalo Všichni jak stádo v hrůze a se zvrhlou fascinací tu na něco civí Na to, co z té holky zbylo je mrtvá a na kusy rozřezaná Jak zvláštní, jak šeptají si lidi – p o v ě d o m ě a přece někdo z místa odchází Zrůdně a logicky myšlenka se mi vkradla je to jak nechtěné osvícení tak nejdřív jdu, pak běžím za tím člověkem – bez dechu do vedlejší ulice, do domu, do výtahu dveře se zavřely za tebou jenže ne úplně……… Prostor přede mnou se otevírá v té vteřině jak výkřik bez zvuku všechny prosby jsem vydechla……… Za dveřmi stojí známá postava a je celá od krve umazaná Jsi to ty Rychle šel tudy, cizí hlasy a kroky se sem blíží vstoupím do výtahu k tobě – má lásko pojedeme až nahoru náš pohled - můj zešílel před chvílí tím důkazem když koukám na tebe, do očí šílence cos to udělal. Objímám tvé poskvrněné tělo od krve na těle a na obličeji jsem od tebe ušpiněná držíš mě v náručí tak vášnivě a vzlykáš mi do ucha: To ne já, je to tvoje vina, žes mě opustila lásko moje. . a najednou vím, že než najdou si tě za pár okamžiků i mé tělo ještě mou krví ozdobíš - i když nechtěls jenže teď jsem tady a miluješ mě šíleně…
CURRICULUM VITAE
Ty už si zkusil zbortit všechny mosty už zabils v někom lásku ťal do živého odpovědí na otázku
Zklamals něčí všechny naděje jen pro svůj dobrý pocit bojovals do posledního dechu o bezcennou věc stále čekáš na jedinou výzvu a nevěříš že nelze dotýkat se hvězd
To ty si s úsměvem vzdal vyhranou bitvu svému osudu chceš křížit plány potom zdvihni hozenou rukavici stále je navlečená na mé dlani
Červená myšlenka
Tisíckrát myšlená Do úst mi vložená Jedinkrát vyřčená Červená myšlenka
Ty si jí neslyšel Snil sis svůj malý sen Ze snů tě probudil Můj červený čin