Vlastně jedno přání by bylo...

 

 Viz https://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=49712

 

 Konkrétně: https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=501676

 

 

 

Vlastně jedno přání by bylo…

 

 Talíře na stole připomínaly pařezy

bílý porcelán jako sníh

nic na nich

kromě odrazu plamene svíčky na okně

 

 Lidé odcházejí jako stromy

jen těch pilin je nějak více

vůně jehličí v obýváku

fotka za sklem

příbory, které nikdo nebere vážně

pouze do počtu

 

 Strhané mašle

zmačkaný papír

věci nakupené na jednu hromadu

ale v žádné krabici nejsou ti z fotek

Skleněná koule na větvi u země tančí čardáš

to, jak se kolem prohnaly

vzpomínky

 

 Ryba na jediném talíři vychladla

s oblohou salátu místo nebe, se sklenicí vína

nikoli vody v rybníku

Ani vosí hnízda

neprolomí mlčení v ořechové skořápce

kterou dávno nikdo nestrká do umyvadla

protože žádná přání

 

 Vlastně jedno by bylo

klíčové

které uzavřená srdce

odemyká

 

 

 

Hlavně, když odemyká…

 

Když talíře se na pařezy mění

a svíci v okně slza stéká

sprostá tma přišla dávno před setměním

a na stole schne suchá veka

 

 Když papír zmačkán – mašle zahozená

Pak ve sklenici prázdno těžká

pocity, které udržet má stěna

s ní v srdci prasklá rovnoběžka

 

 Stromek má zažrán smutek do jehličí

Zubatá pila

jeden řez ho zničí

marná je o tom polemika

 

 Jestli mám přání? Jedno ne moc skromné:

Ať balvan zmizí – nemusí jít o mne

hlavně, když srdce odemyká

 

 

---