Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽivot?
30. 04. 2002
2
0
1553
Autor
Kratas
Nikdy nevíš co říct,
snažíš se mít v duši klid
a čas Ti utíká,
mezi prsty protéká.
Říkáš, žes to už vzdal,
prý už takhle nemůžeš dál,
v noci jsi tajně plakal
a svou duši ve tmě marně hledal.
A zase usínáš sám,
tou prázdnotou obehnán,
v srdci už nemáš nic,
tak co tady dál.
A nejhorší je, že i když ty prsty dám k sobě, on si vždy tu cestu najde a utíká pořád rychleji.
Souhlasím ze Zbornikem, že by to chtělo víc naděje. Vždycky nějakou máš, i když malou a třeba ji sám nevidíš
Podle mého názoru až moc melancholické, dal bych tam něco naděje či tak, víš, pak to i více zapůsobí na city...