Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte setři bratři
Autor
jaza
On a jeho dva bratři posunují
výhybky, smějí se, dopíjejí kafe s koňakem.
Odpoledne se jejich cesty rozdělí,
ten káže místnímu kmenu,
druhej je soudce, ví o životě,
bije ženu, slunce pluje po obloze.
Večer se rozhodnou odejít,
je to tady malý pro tolik superschopnejch lidí.
Víš, kolik sme po celým světě vyprodali zasedaček?
Holky řvou tvý jméno, trhaj flipcharty a rvou
si je pod kalhotky. Makový panenky usínaj
na lusknutí prstů v lehce jetém audi.
V podzimním semestru učí jejich matka mladé sbírat
slívy. Otírá je rukávem a ty mahagonový skládá do košíku.
Mladý kolem běhaj, stráň je teď horou, pole je dálka,
za rybníkem není nic.
Vnímáš světlo, vzduch, tmu.
V noci věčně zpocenej, už nevidíš na kraj vesmíru, okresu, katastru tvých možností.
Ležíš, přemýšlíš..
Tak toto je ten začátek,
současnost, prostředek, smrt.
9 názorů
Dalsi usek mel byt "delší usek"
"Rozhodne odejít "
"Vlastním vjemem" ne členem
Zatraceně prechytralej foun.
Pro návaznost bych raději četla buď další úsek mezi soudcem a rozhodnutím odejít, anebo ze se rozhod ne odejít uz jen v jednotném čísle.
Druhá strofa mi přijde nejvíce uzavřena sama pro sebe - pro me málo záchytný bodů a stává se tak výkřikem osobního prostoru autora více než dostupným, hutnym textem.
Konkrétně např. Makovy panenky - jako krehke krasky? Usinaj jako ze padnou k nohám? Vcetne predchoziho verse... proste zacykleny do sebe bez možnosti vstoupit do toho vlastním členem, pro me.
Naopak časově podzimní semestr mi přijde jako dobrý ramovani k tomu odpolední a veceru, veleschopni lidé, káže kmenu/bije zenu, mimochodem pronesené charakteristiky, to vše vyzdvihuju
A střídmost ve vystizeni detskyho světa, té přímo tleskam.
Určitě tip , určitě projdu, zda máš další.
Děkuji za názory, je to takový zbyteček, co jsem nikde nepublikoval, jsem rád, že písmák redaktorsky funguje, bezva!
Přečetl jsem i komentáře. Báseň se mi zamlouvá tak, jak je, i když je asi pravda, že poslední strofa svojí výraznou lyrikou dává poetice těch dvou předchozích "mačistických" pořádně na zadek. Mně ten kontrast ale docela sedí. Rozhodně mě nenudí.
Líbí se mi poslední strofa. Předcházející text mi k němu moc nezapadá. Závěr evokuje bratrskou retrospekci, protože chci obsahu a pojítku přijít na kloub, ale ty části jsou tak výrazově nesourodé, že jako celek je pro mě obtížné ho přijmout.
Jak píšu v úvodu, třetí sloka s minimální úpravou vstupního verše by mohla fungovat i jako samostatná báseň, pro mě velmi příjemná.
ať je to, co je to - hodně se to podobá něčemu, co jsem si dneska chtěla přečíst:) asi stejná nálada, bo co ... někdy mám prostě strach, že už nedohlídnu na kraj vesmíru:)... už to přešlo:) současnost, prostředek, smrt