řekni mi co je to radost

Diky, vlastimiliane ;)

Jo, tady je nějaká ta puv. verze příběhu 

https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/co-je-nebe-a-peklo-vojak-a-mnich

dík, skvělý

Nepisu.  Zatracenej autocorrect.

Ahoj, díky za obsáhlý popis dojmu!  

Trochu jsem to zkoušela obhájit v komentáři výše pro Mandragoru - záměrně jsem se v tom popisu rypala,  abych ctenare peivedla skoro az k pocitu, ze je to uplne otravne. 

Nemůžu samozřejmě posuzovat, jak se mi to povedlo nebo ne, ale pipomnel jsi mi ted jeden příběh, ke kterému ta báseň podvědomě inklinovala:

Za mnichem, který přicestoval k domorodemu kmeni, aby šířil viru v krestanskeho Boha, prisel jednou ohromny valecnik, bojovník, silak a ptá se ho

Co je to nebe a peklo?

"Jak ti mám vysvetlovat, co je nebe a peklo, když sotva udrzis v ruce vidličku! Jak mám někomu takovému, pro koho je vrchol umění a vzdělání to, ze zabije buvola, cokoli vysvětlovat!? Podívej se na sebe, hora masa, která může být ráda, ze ji svaly nebrání aspoň zaklonit hlavu a na oblohu se podivat!  Klid se mi z očí! Ty...."

Ve valecnikovi se behem te reci sbírá hněv a zahanbeni, v určité chvíli uz přestane slyšet proud slov, ktera se z mnichovych ust rinou a citi a slysi jen tlukot vlastniho srdce a vzteku, vsude kolem hlavy a uši a protože vidí mnichuv pohrdavy výraz a ze se mu i pusa nezastavi v opovrzlivem monologu, popadne blízko ležící poleno a už se rozmachuje k smrtelné ráně,  když se mnichuv výraz změní, přestane mluvit zvastni klid valecnika přiměje znovu se zaposlouchat.

"Tak tohle je peklo." povida v tu chvili mnich.

Valecnikova ruká klesne a nejprve zcela ohromen a postupně a obdivem v nitru řekne "Tys riskoval svůj život jen abys mi ukázal odpověď na mou otázku?" A nechává v sobě působit tu chvili.

"A tohle je nebe". Uzavře jejich dialog mnich.

(A tohle je důvod, proč napíšu prózu  :D 

Ale snad to dává aspoň smysl hehe)

Ještě teda teď vidím, ze se nijak zvlášť te sladkosti nevenuju a už vubec ne na úkor kyselé. Ten obraz je vymezen jen ramcem těch dvou slov. Nikde dal napíšu,  že radost je "to sladke". Ne. 

Ale jinak se nwhadam. Je to přesně tak....intuitivně chápu....Musim se k tomu propsat a prožít. .... kus cesty ještě!! Dík za prizen.!

Lastgasp - to je paráda, moc me to potesilo, vykouzlil s usmev. 

Pěkné. Je zajímavé, že jsem nikdy necítil pocit radosti při kousnutí do jablka, až po přečtení básně. Teď koušu radostí opojen a vrstvičku ze rtů slíznu. Bezva.

Jj.  Radost je veliká vec i když je uplne malá.

hezkej obraz ... radost může být i malá, jen když je to radost :-)

Mandragoro - japonská kaligrafie jako konotace je pro basen podle mě dobrá zpráva :) 

Jitko,urcite jsi mohla číst, je to starý text :) těší mě, ze na Tebe tak funguje. 

mrstnym, radost tu :)

Mandragoro, připomínku k prachovemu akceptuju, i když v mych konotacich je vyznamonosne - u me ten "prach" evokuje jemnost, asi jako chmyri broskve, ovšem konotace jsou osobní záležitost a nelze se o ně přít, takže jen děkuji za sdilnost! 

Druhý odstavecek o kyselosti nechapu...

A to "dopopsani dopodrobna vlastně tehoz" jsem zkoušela použít jako nástroj....ztenčování skutečnosti, kterou ještě zbývá popsat až k neunosnu :) 

Taktéž uznávám, ze to může na různé čtenáře působí různě.  Děkuji za Tvé vjemy. 

Moc se mi líbí! Fakt super.

Buď jsem text už dřív někde četla, nebo mi je ten osvobozující pocit rozstříknutého jablka tak vlastní, že si to jen myslím. Pěkné. 

já zas nechápu tu větu, co začíná "Co..." ! můžeš ještě jednou, pls?

já nemám se sebereflexí problém

vějíř občas umí bacit, to je zkrátka riziko temných vod virtuálních náznaků.

tvou kritiku akceptuji bez uzardění a bez námitek. nepochopila jsem ji pouze jako impuls k dialogu o mém veledíle. odpusť stařence, co si přisedla pletací přízi vlastního vedení.

naschle danou, barde.