Písmák Kamínky
Kamínky
Zatím tvůj nejlepší objev Říkám
a zastavuji u plotu na pozdrav
(od dětství nepoznávají mne)
Poločas rozpadu je 16 taktů
Napůl opilý
Poslouchaš swing
To co tě děsí a udržuje
Neboť improvizace je tvůj ethos
Jen
Jen
Jen ten pětník mám
ražený jaksi v spěchu
Jen lapnutí něčí dechu
Litanie
Litanie
Rozevřené nebe
slonovinová klávesnice rychle
a napřeskáčku
Ztráty (a nálezy)
Místo deštníku
přál bych si radši tvé ruce
To není stříbro úst
To tvůj nejlakoničtější
Žalozpěv z místa, kde jsem tě viděl naposledy. Dvě hodiny v noci.
Město
Prší
Město je jako rozleptaná tkáň
Noční Národní
Kila
Kila
Zhubnout na kost
to už se nikdo nezeptá Kluk
vypadané chuchvalce vlasů
Šití
Zašiju do kůže tobělístky mých slov básníŘeknu Až to zabolí VzdychniSevřenou rukou Rozkoší z pokračování
Chci se v tebe vpít Noir désirjak modrá do džínovinyDlouze
Sevřená ruka pokračováníA z jakéhosi důvodu Pláčemeoba
Je to tak banálníaž z toho chodíš naháa já se stydímJe to tak banální Jájak na něčem z aksamitu
Pořád
Pořád
Jsou věci
které jsi ode mě nepřečetla
Natolik prohnilý a
Impromptu
Impromptu
Rozostřené smysly Hladina
chodníkového bodu Neustávající
To je červeň čekání Samootvírací
Slova
Slova
Budu si vymýšlet Slova
až tě znovu vymyslím
jak jsem tě vždycky znal
Déšť
Odnášejíc sloučena
v cosi tekutého Slečna v modrém
vlasy přes oči Zmáčené
To je co již není
Smích
Vidím tě nefunkčním objektivem
čti –
nefunkční autofocus Jsem
líný na manuál Totiž
Tančírna
Zívnul jsem
přes celý vagon metra
jenže nejsme v kraji
padající rosénky
První středa
První středa
První středa o jekotpaprsky pažby slunce v nábojnicislévání olova jako kdysiv zimě Na mořiStředozemním železný vítra bílá slunce tvýchopálených ramenPřežil jsem kyklopyty hloupé narážky králůjednookýchKdy se snímá a kde neA Kirké ubohámizerná umělkyně mazanicebohůfrivolní pošklebek jíjsem věnovalA tak se (Má Ithaka)ten obraz snů obraz lorkiánskýrozpouští někde ve Štrasburkuaby Apollinaire hrál jak lyroupřes všechny dichotomiebílých sluncí a Nervalovazbůhdarma z boží vůle trápenína jižní paprskyMarseilleTo všechno –čmeláčím voskem v ušíchto všechno –s popěvkem na rtech s trochou jazzuněkdejší OdyseusAle kdo se zeptá na Sirény.
Den sedmý
Nedobrovolné probuzení Prohledat
bez myšlenky co je CBD
hraniční hraniční To je k zamyšlení
neschopnost spánku málo světla tři hodiny
Den osmý
Tolik hodin Horko
sucha rmoutícího Regulace vody
a po dlouhé době spánek Ne však
bez myšlenky Starosti rukou Vděk
Den devátý
Za tři hrady a trochu ticha
si řekneme několik zřícenin
Za horskou cestu několika hodin
je slyšet jak to jedno z nás dvou dýchá
Den desátý
Ale tak jsme nezvolili
brzké vstávání odpočinek Tvá
tvář v dekách Nůž v mých rukou
Snídaně Vstáváš a zapomeneš na jazyk
Den pátý
Je to přeci jen svět
v pořádku Sedni si Co to bylo
tlapky neposedné Telefon
fotografické návrhy beze smyslu
Den šestý
Ledová voda ve vlasech
oční šampon sluneční hodiny
Suché prádlo až odpoledne
teď jenom úsměv je přeci středa
Den první
Sudoku
muž s lupou přímo na oku
nutnost posadit se
Odysseus neboť sto let
Den druhý
Celkem brzo
třikrát prýskání oken
tři budíky a u nohou kniha
celkem zima Srpen ovíněný
Den třetí
Jako vždy
odcházející lidé nikdo
nezůstává do konce
pruhy v bavlně
Den čtvrtý
A skoro dobré zprávy Ráno
brzy čočka každodenní víc slov
a ještě to zkusíme Miloš K.
pan K. jako v románech jakýsi
Líto
Kam až zašeljsem bachratými hodinkamiv prstech kozelce
A teď je nám lítorukou v moři ovětřenémnoříce mělce
měříce věčnost před setkánímtu chvíli v tváří pár metrůchvíli strachu
až dosáhneme odříkánína jehlách spící seobjímajíce v prachu.
List
Vážený pane malé kčemusi vyoči bez hlavy oči oslepenéOranžovo-zelená modro-oranžováSmeknout před výmluvou před výmluvnostíco se někdy podobá lži
Reaguji post mortem a čí jsem totiž na jiném místě jako já Herakleitemvy Zenon Elejský
A úšklebek je souvenira tedy je m’en souviens potulný jako bard a pijan
A ruce kolem krku jež mohly být u vás nezbydou promarněnyTo mi věřte
Vina
Kradl jsem A málo
dal
Bral jsem ruce jak
dítě kopretiny Sám
Arrivera le jour
Arrivera le jour
Přijde den Kdy
budu mluvit francouzsky
jen proto
Drahý příteli
Drahý příteli
Drahý přítelinašel jsem Vaši pohlednici sdatem přesně před sto letyProjel jste Paříž Marseillea věnování je nečitelné
Nejezděte znovu do Franciejá Vám povídám – pojeďme na Kokořínsko a může to být víc než PrévertMůže se to podobat ztracenému času který nalezneme nebo poslední chvíli před smrtí
Má to co dočinění s psychologií a tedy musí být patrno jak Cítím ve věcech petrolejové těžko
Alef
Alef
Chytat do dlaní verše
a nabízet je kavkám
které je nechtějí a neřekly si
Sny
Sny
Budeme dnes lovitv kapse zlaté kapryZe zřídla připoutá tě zosobnělá šupina hadí sykot kyselý vodotrysk
Dnesstejně jako to může býtkterýkoliv jiný denAle hlavně včerabudeme lovit něco věci na dně kapsy
A až to převrátíme vzhůrunohama rozdupou nám kapesní sny ty malé poklady zapomenuté
Kvašení
Kvašení
Zbavím se propasti aby mi vládl motýlí šelest skučící tabulová křída perverze botaniky
Aby byl tvrdý chléb a ječmenová přikrývka
A dokud to budu mít nebudu já Zbavím se vlastního prostředníka (Už mi nebude nalhávat interpretovat překrucovat tu zhovadilost vněsvěta jako zlidovělou) a odejdu odjinam
Šum
Šum
Postupně se naladíš na zvykáníDveře nějak vždy v pantomimě nějak vždy pohybu v pantuA tvář vždygenerická
A půl slov zrovnatakjaképak cosi kdesiKdo jsi. Postupně si zvykneš na laděníjako v post-apologetickématomovém deliriu
Postupně se naladíšna zvyk šumu
Námět
Námět
Je dav
a ještě třináctého
V ulici cév se skanduje
Mezi
Mezi
Někde mezi příliš
mít rád nesnášet
ztratil jsem sám sebe
Chucpe
CHUCPE
Kolem otevřených dveříkdysi znal jsem malíře
Celé dny jen vykuřoval díval se zamyšleně na plátno a střídavě z okna ven
Po kurážiVstupte Nemalujijiž jsem hotovDlouhý pohled z okna
Nový den
Kramfleky odbavený šepot valeji zalevno prodané hysterie
Kramfleky a někdo dýchá hlasitě že není slyšet slov
Teď cosi jako tma polibek šepot pláště skoro odkapat A stromy rozbělené na hru vtichou poštu
A někdo vykřikne – a to se zastaví prostor Čas jako mladík nerozvážný projde ulicí pozpátku a sočima na blind
Bezčasí
Bezčasí
Kroměale iTak neříkáš dvě věcistejnou větou
HoďBez i s tj. genitiv x instrumentálVrh kostkou– Však ty víš. že nad městemvisí kbelíka v něm barva
žlutomodronevěstinská
Nardis
Nardis
Viděl jsem tě žhnout
k zemi pak vstát z prachu
Jako kometu
Něco
Něco
Něco ti připomene
jalovou vůli pocitu
kdo jsi a kdo jsi
Oči
Oči
Nad Prahou visí
vševidoucí oči
Ty oči lásky oči smutku
Míšo
Archanděl Michael při pádu nemyslel na zem ale na nebePadá a křídla mu selhávají Maminko dívej padá hvězda
Sepnuté dětské ruce v přání zaříkáníMichael hněvá se i na Boha
Maminka s teploměrem znaveně vrtí hlavouSepnuté ruce maminčiny – Míšo, medicína.
Uprostřed sídliště z prachu povstává nešťastná hvězdaRezavé vlasy a pihy v obličeji
San Valentín
Balíš slova do trojbalujak řízek nebo smažák
Můj chrám je hospodaa masna U Kosinů– Tak pane musíte popořadě sekaná a něco k tomu.
Je to vskutku božská podívaná Ale po rozkrojení vímže to je jenom trochu vajíčkaa strouhanka
Seš jako metafora na Valentýna k hovnu. San Valentínspíš proč a s kým
Negativní zkušenost
Tak holka nemysli už na chorálje to vidinaLa commedia divinaa někdo musí zůstat v pekle
tak proč ne my dva. Říkáš Už na to serte – –
Danza de la muerte.
Kraj
Stojím na prahuperiferním viděním se vidím vpáduinstrumentál x genitivDobrá zemi mýteA mýtus mlčí jak by mluvit chtěl
Periferiejsme prázdní lidé a ještě dlouhobudeme prázdní –proboha snad ne pro boha
Na prahuSpílakraj i dále vstřícně spíláneboť jsme ze sudet –na naší škole kde se vzaloněkolik nacistů kdysi hajlovalo
A je to vskutku nemístnévůbec něco očekávatmísto srdcí hoří Austrálie –my ze sudet opíkáme buřta.
Voheň
V hospodě Hany Bany řekl mi muž o:
– Nemáte voheň. A já:
Pane kéž bych mělA podpálil jsem mu.
O mém působení
Vytryskla krev když jsi promluvilasnad jako by tvé rty rtěnka růže rozpustilana rozžhavený obsidian– já nejsem básník ale voyer a pijan.
Konec
Jsem
kuličková dráha
a oči důlky na cvrnkání
A ústům a uším
Isabel
Než zavřu víčka pod tvým horkým dechemstanu se bludičkou pro zbytek slunných letstanu se rytířem pro tvůj půvab všechena vzdechnu modlitbu tvým jménem naposled
Za život vezmu si něho sametovou– to je když spíš jak líbezný sen bys měla –a v něm dvě labutě jež vstříc sobě plovou –jsem Garcilasem tvým ty buď má Isabela
A než mě nadobro vezme si temný chladvždy budu zpívat až co mi stačí plícenazvu tě múzou a vyzraji na světice
Jsi pro mě cudností já tobě darmotrati přes mou nicotnost mi dáváš napít z grálu –zde stavím ti sonet jak z písku katedrálu.
Sníh
K ránu se budímjak bych noc proplakalA byť nevyspalýnemohu dobrat se vzpomínkyna slzy
Pan Hartman s pohrabáčemodklízí sníh u garážeJako by se dveře nezastavily
Nesnímá neboť je příliš velká zimaJeště pořád tady. A vímže mi tím snímá otázku z čelaÚsměvem ukáže mi zub časuA patnáct let stále stejnéplechové hrablo
Mělo prý pršet ale je velká zimato asi pláče BůhA já se neptám pročneboť vím
Štěstí
Zipe
jaký je ještě život za řekou
Je to tu všude
tak daleko
Křeslo
Najdeš mě s mozkem v ruce
běhoun od dveří
bude celý zkrvácen
A já se budu smát
Věrnost
Stromyobnažené donahalkají pokořením
Kamenní tichosamo o sobě dokážečeřit hladinuneboť věrnost utopenamlčí pod vodou
ListopadKam asi bude vítr vátkdyž necháš se– jako listzmítat proudem
Jen dých do tvářečervená rapsódiea rosa kolem ústZima na ruce a nosjehož špičku nelze spatřit
Vlny
Potetovaná slunce
až za hrob mrazivě pálí
Dva penízky
tváře odevzdání
Záruky
Jsou chvíle kdy je to
A cosi nedořekl
Omámen děním kdesi vzadu
v hlavě kohosi
Útěk
Hombre v Peru
zapřáhne koně k lisu
cukrové třtiny
Sběrači koky každý večer
Udělal šeptem
Udělal šeptem
a řekl nic
Stejně je nevyřčeno
už vše zřejmé
Rozum a chtíč
a dýchal z jejích rtůkdyž chtěl a onadýchala z jeho
a třásl se a třásla se onaze všech obrazův něm nechala kousek všeho
odi et amo
chtěl jí dát moc a dal málomilovalčetla z jeho dlaní a onchtěl aby našla sebe
Píseň
Kolínský most je dnes chladný
jak ruce Romea a Juliiny
spojeny v spojnici přes Styx
a dupe na něm slon
Patrně
Patrně to nikomu nepřijdeokázaléjak moc petrolejové barvyje kolem nás
Dá se i pítkdyž se podíváš –absint má barvu petroleje
Koruny stromů a věženad městemŽelezně těžká vůněDají se pítjako limonáda s příchutípomalu tavené oceli
Ale co si lžeme. Nemálo každý pijeDo dna a do dnes námi petrolejová tíhazúčtuje
Jízda
Jen tak se nehýbataby to bylo conejvíc vidět
Domy běžía rachocení v uších tančíz posledníhoSnad verše nebo dechu. a kam tolik spěchu
Červenobíláa křičí –No japabynemotá se tady jakvítr v bedně
Cože. Rachot jsou trubkyŽestě křikuJe to modrá rapsódiea mítjenom občas trochu klikutaky blue in greenv červenobílé
Zátiší
Vidíš. Dotýkáš se mě bez rukouDotýkáš se mě štětcina hrubých šupinách plátnaV každém tahucítím chvění tvého dechuVmaluj se do měvšemi barvamiRozpouštíšve mně svou černoua stáváš se deštivým sluncemnahořklého stmíváníA někdyněkdy jen chciabys mě uhodilaseškrábala mi tenstupidní obličejz hlavyJenom abys mě donutilaněco cítitDonuť mě nenávidět těAle to se pak ztrácímv pozadí obrazuA už maluješ někoho jinéhoa mé zátiší se stávázapomenutým místemtvé zlotřilé fantazie.
Počítám
Počítám mosty
vidím je hořet nad řekou
mosty nad nohami
a pod hlavou nebe
Vstup
Vstuptena zašeptáníStálona křivé cedulis jedním hřebíkem
Na zašeptánítajemství duchovního –– duchů tajemstvíroztrnatrhaných vět
Šeptejtena vstupovánína křivém hřebíkuvisí cedule
Vstupteale potombudu vám říkat vstupa budeš můj a já tvůja vzájemně sivezmemea věnujemečiročiré brýle
Paralela
Nožohlavcia překrásná noční slunceplují nad vodou
Za co. Jen na nicA vprostředku.
Jenom bílekA kraj. Všehožluť
Jaképak k.
Nacházet ztracené
Ztratil jsemJsem svízel do žalářea popleta
Natrhat hvězdy do košíkua slupnout jejako malinuCo komu říct. A komu dát. Kradl jsem kradl a teďpo sedm dní nic nepokvete
Je sedmý dena jás hvězdami kolem pasuvcházím na oblohu
Jako by se rozštěkali psijsem svízel všech hvězda všem do žalářejednu jsem dal
Když dovolíte...
Když dovolíte –Pršía já musím ještěposchovávat kapesníky
Ještě abymi je někdo potroubil
Kapesní hodinkyKapesní nůžKapesní lístek s básničkoukterý neschovám
Má milásvět je toho plnýKapesní snyKapesní rodina a milenciv čerstvě vypraných džínáchna kapesní šňůře všechvyvěšeně smutných snů
Pachtění
Pachtění
Dělím tvé oči na malé provinciedokud jsoua dokud jsi schopnadívat seDivit se všem co řeknusmát se mým klamůmtajemstvím jedné ruky
A hle. Malá světlohraSem tam tě svlékám jakobymimoděkBlik sem blik tamtu kousek ňader a tu…
A stáletvé všudypřítomné provincieVíš samakolik jich je. Na málo desátkůa klepnutí přes prsty
Jenom tak si být
Být si jen tak trochu vícZametat před prahema zhasínat svíčky mezi prsty
Co do lidí. A co do mě. A co je lidem do prázdnaŽelezně studené polednedámy v garderobáchnemají co na sebenaproti Kosinům stojí chlapec
Sto dvacet let tudynikdo nepostálA žáci s pravandulemizpívají otcovské rady
Sto dvacet letjsi starýa vedle spílakraje vlastně užnemáš nic
Bird
Saxofon
a kolem stolu rozlité víno
a ona tančí jako
bublinová limonáda
Dopis
Listonoš šel sem
zašustil dopis schránkou
slaný slzami.
čísla a míry
Jedničky dvojky
Dvoje trojky
Jedny ruce
Jedny nohy
anonymní láska
jenom tak si letmo skáčežbluňky potok letmo míjíneprobudí spáče ptáčesvěte div se nezkaz mi ji
stráně správně okounějíže se nedá vyslovitz hlubin vidím oči jejípolosvětlo šerosvit
jak tak spím či stroze bdímnevidím nevidím nevidímale jak se jen dostane k mocimám pocit jako bych procit
vánoční
Je čas Vánoca já jsemjako by nebylyopilý
Z nebe padá sníhmám strachco jsme to za lidizávidím
Co jsme to za lidipřežij a zemřiz nebe padá peří
sněží.
Noc na Kaprově
Noc na Kaprověnejstarší česká fakultajen dvě okna svítíhistorik právě provedl zásadní objevzjistilza vším stojí ženanedalekouzenářství U Kosinůse vodrazu lampyprobouzímůj psychologmírou všech věcíje vaše stabilitapaneale co naplatkdyž vkaždémtorzu větytkví lživé slovo. vnitroblokz oblohy padánamrzlá vodaa kdo pláče. můj psycholog říkábýt psychologemje tak hezké povoláníjá na topane žítto je jakonabírat vodu na lopatubýt člověkemto jsou věčná mukačlověktak hezké povolánípsycholog –– boží muka.
Psací stroj
Psali si dopisy. Při tom všem pokroku se tento návrat zdál jakýmsi romantickým gestem. Ona jen pár smysluplných slov, on až příliš dlouhé litanie o její kráse. Oba věděli, že dvě pohlaví prožívají lásku odlišně.
bez názvu
Letíme domů
a letadlo
je jen pochmurnej stav kocoviny
na předměstí Prahy
[Bez názvu]
Od pólu k pólu přijdem zas k sobě
až se ukloním a budu mlčet chvíli
a v ledovém tichu budou hořet
tvá slova
Haiku válečné
Mesršmit deset
kola a kolemjdoucí
neštěstí sem tam