Syrová ekonomika

    Přede mnou šly tři mladé dívky.
    Jedna z nich byla taková dost tlustá a vyprávěla, jak sfoukne tři chlapy za dvacet minut, a od každého má pětistovku, a někdy i jeden tisíc.
    „A co jsi si o tom myslela, když tě začal posílat tvůj chlap šlapat?“ ptala se jí druhá, co před sebou tlačila kočárek.
    Když nedostala odpověď, tak si odpověděla sama.
    „Ty jsi to dělala, abyste měli víc peněz, viď? No ale mě by k ničemu takovýmu chlap nepřinutil. Mě to mrdání zase tak nezajímá.“
        „No vono nejde ani tak vo mrdání, když je to za prachy.“    
        „To asi jo,“ řekla ta od kočárku a mladinká holka cupitající za nimi zatím neřekla ani slovo.
    „Ale někdy je tohle mrdání lepší než s tím mým chlapem doma,“ řekla ta tlustá po chvilce zamyšlení.
    „Třeba je to tím, že to neděláš zadarmo.“
    „To jo. Když za to chlap zaplatí, tak to tak neodflákne.“
    „Chlapi jsou idioti,“ řekla ta, co tlačila kočárek.
    „To jo,“ řekla ta tlustá. „Ale ještě že to potřebujou, protože pak si holka vydělá nějakou korunu. Já bych nemohla sedět u kasy v supermarketu.“
    „Tam tě jebají taky a ty prachy to nehodí. To je fakt,“ pokyvovala hlavou ta od kočárku.
    „A co ty?“ jukla přes rameno na mladinkou dívku.
    „Já ještě nic,“ řekla dívka tiše.
   „Ty jsi ještě panna?“ zeptala se překvapeně tlustá holka.
    „Za to by jsi mohla dostat pořádnej balík.“