Pro změnu zase něco jiného. Toto jsou básně, které jsem napsal před padesáti až padesáti pěti léty. 

Hvězdář

 

Miluji podzimní, tlející stíny šera,

šedavý zápach listí,

miluji těkavé, sentimentální oči podvečera.

Asi se stanu astrologem

a budu číst osudy z hvězd,

které za noci vlají.

A budu číst o osudech,

které se rozbíhají,

aby se nikdy nesešly.

 

 

Moje malá víla

 

Když kráčeli jsme spolu po cestě,

podzim už přicházel,

ten smutný, starý pán.

A listí žluté, hnědé, červené

padalo klouzavě a padalo sem, tam.

 

Možná, že je to sen a Ty jsi mojí vílou.

Pojď, podzim je smutný brach,

poplujem éterem, ty budeš mojí milou.

Až dole pod námi se město rozzáří,

na věky líbat chci tvůj úsměv ve tváři.

 

Podzimní čas

 

Přichází čas, pomalu listí padá.

Barevný splín

nám do snů se vkrádá.

Za oknem pláčou smutně holé stromy,

ulice bez jména

a kapky skrápí domy.

Utichli milenci na svazích Lochotína

Po špičkách pije noc

Poslední sklenku vína

Černá a bezedná, jak dlouhé měsíce,

Jak štěstí vržené do bláta ulice.

Pod stolem rozbitá poslední sklenka vína.

Srdce co hořelo,  pomalu uhasíná.

---