Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Partnerské dialogy

24. 02. 2020
7
5
759
Autor
art
I. Mužský archetyp
 
Já jdu. 
Dopředu. Nevidíš tam, ale příboj je v doslechu
a vím, že neklamu ženská těla pukající proti všemu
co zrovna rozkvete.
 
Říkám si, že západy, východy,
kyvadla naší existence 
svaly napnuté k lovu
žen
stopy honby k lani,
která se napájí pravidelně přisátá krkem ke lvům
zkrotlých věkem - to nechci
chtít lovit je tak mužné, ale - prosté 
já jdu. Stále dopředu. A ty se můžeš opřít
abys unesla tíhu ženy a mě v sobě nevidíš dopředu 
kde krátká vášeň jen kape z odpadu 
 
II. Ženský princip

Vznikla téměr z ničeho. Ze záblesku světla a ze chvění.
Zprvu slabý pramínek, který pozvolna mohutněl
v nespoutanou a krutou bouři - jen plivnutí do šálku od čaje.

Rychlé vzplanutí, vír, reje a jiskry v oblacích náhle klid a ticho pomalu doutnajícího zbytku táboráku.

Něco jsi otevřel. Pousmál ses a pak beze slova odešel.
...
Sedím u stromu a číhám. Nebo spíš pozoruju.
Poznám tě.
To když se změní vítr a přivane vůni.
Nejsem kořist ani lovec, jen divák.

Potutelný a občas zlomyslný kejklíř, co ti nastaví nohu,
zrovna když procházíš kolem. 
 
III. Mužská surrealita
 
Rozpláclý na Zemi, přes její okraj
kapu
abych snad rozesmál, snad naštval
všechny tvé prsty a donutil je šmodrchat 
mrakama nesmyslné vzkazy do hladin rybníků.
 
A může za to nastavená noha! Výš, právě po ní, 
kde mravenci blázní ve tvém klíně po jablku
,,Vypíšu ti tam abecedu," říkali jsme jako malí kluci
a jazykem tvořili chumláže až se luky propínali
ženy hekly
a ze spadnutých hrdiny na chvíli
než jsme šli dál. Tam, kde je to ticho. Tam, kde je ta tma.
Tam stojíme stromy v doutnajícím táboráku. 
 
IV. Koncentrát vztahovosti
 
Já jdu. 
Dopředu. Nevidíš tam, ale příboj je v doslechu
zprvu slabý pramínek, který pozvolna mohutněl 
abych snad rozesmál, snad naštval
neklamu ženská těla pukající proti všemu
co zrovna rozkvete
- jen plivnu do šálku od čaje.
 
A může za to nastavená noha! 
Něco jsi otevřel
ženy hekly zkrotlé věkem jen divákem
tam, kde je ta tma
která se napájí pravidelně přisátá krkem ke lvům
stromy v doutnajícím táboráku
já jdu. Stále dopředu. A ty se můžeš opřít
jazykem tvořt chumláže ze spadnutých hrdinů
jako zlomyslný kejklíř zrovna když procházíš kolem.
 
Poznám tě.
 

5 názorů

Alenakar
27. 02. 2020
Dát tip

Hranice mezi ženským a mužským se už natolik stírají, že mnozí z nás pomalu ani nevědí, kým jsou.

Zajímavé hledání, zajímavý experiment.   Tip.


PierreNovak
25. 02. 2020
Dát tip

Je to jak přepis Švankmajerových krátkých filmů :o) 


Josephina
25. 02. 2020
Dát tip

ano, hrdinové spadli, padli ... a už se nevrátí


Některá slova pro mě jsou moc rušivá.. možná překlepy, možná se ztrácím víc než bych chtěla..


Andělka1
24. 02. 2020
Dát tip

***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru