Svědek

    „Jsou okamžiky, kdy mě ten život připadá hodně uhozenej,“ vykládal nad poklopem kanálu zarudlý muž, které mu co chvíli zvonil telefon, ale on ho vždy jen zamáčkl, aniž by se podíval kdo mu volá.
    Já byl jen svědek.

    „Pustil jsem si porno, protože jsem chtěl vidět nějaké brejlaté ženské. Mě se líbí brejlaté ženské. Jeden chlápek tam pígloval takovou brejlatou holku. No ale já z nich měl pocit, že spíš závodí. Byl to hodně komickej sex. No ale co jsem mohl čekat?“ řekl a opět zamáčkl telefon, co zvonil přesně tím tonem, jako zvonily ředitelské telefony na psacím stole.
    Přisvědčil jsem mu.

    „Odpustit?“ řekl když se ozvalo zcela jiné zvonění.
    Nějaká stará melodie, která byla nepochybně jeho srdeční záležitostí.
    „No jo, to by mohlo stačit. A přece je to ten největší problém. Skrze odpuštění skončil Kristus na kříži a přitom svou smrtí vyvolal hlavně nenávist. Už jen to, jak se o jeho smrt přetahovali a dodnes přetahují. Lidský pokrok závisí na tom, že zabíjíme staré bohy a nahrazujeme je novými. Ono se totiž bez bohů žít nedá. Někdo by to už měl těm podělanejm ateistům vysvětlit,“ zařval do kanalizace pod sebou.
    Znělo to přesvědčivě.

    „Jenže oni to moc dobře vědí. I oni mají své božstva. Jen to nechtějí přiznat. No nejspíš si dokonce namlouvají, že tomu tak je. Namlouvání je pořád jenom namlouvání, ať se týká čehokoliv,“ řekl a zadíval se na mě se slzami v očích.
    „Ona si namlouvá chlapy. Ona spí s chlapy. Ona je tahá do našeho domu. A teď chce, abych ji odpustil,“ vykládal smutně do zvuku staré melodie vyzvánějícího telefonu.
    „A já nevím koho z nás dvou mám zabít. To je ten problém ateismu,“ řekl.
    Odklopil poklop kanálu a lehce do něj sklouzl.

    Nemohl jsem pro něj nic udělat.
    Snad jedině... a tak jsem vrátil poklop kanálu na své místo, aby tam nespadlo nějaké děcko.