Miluji babiččiny příběhy - O stromové víle

Na úpatí Lužických hor žije v chaloupce stará babička. Dříve tu žili spokojeně i s dědečkem a užili si spoutu legrace. 

O ty veselé i zvláštní příhody bych se s vámi podělila. Zkusím to tak,  jak mi to babička vyprávěla.

                                             O stromové víle

Stalo se to asi tři týdny potom, co děda umřel a babička dostala děsivý kašel. I přes antibiotika vypadala velmi zuboženě a celé tělo ji bolelo.

,,Jen chvíli jsem si po obědě zdřímla," vypráví. Pak prý najednou stála u okna do zahrady.

A uviděla neuvěřitelnou věc.

Stará jabloň se zavlnila, vyšla z ní ženská postava a pomalu kráčela k oknu.  Měla na sobě dlouhé šaty středověkého střihu a splývavý závoj.

,,Zastavila se uprostřed květinové zahrádky, asi tři metry od okna a koukala na mne," líčila mi to babička.

Já bych se asi ukryla v útrobách domu, ale to v bdělém snu nejde.

,,Haló, paní, hledáte někoho?" Babička otevřela okno a přívětivě osobu oslovila.

Ta otočila hlavu a v šedavém obličeji se nic nepohnulo.

,,Kdybyste něco potřebovala, řekněte si," lákala ji babička a divím se, že nenabídla buchty a kafíčko.

Žena se zvolna vydala na cestu ke svému stromu a s pomalým rozplýváním do něj opět vstoupila.

Zřejmě to byl dobrý duch zahrady, nebo byla prostě zaskočena babiččinou dobrotou.

Pak dorazily stíny srnek a vše bylo zase  v pohodě.

P.S.  Babička není blázen. Špatně vidí a tak mnohdy zahlédne to, co my nikdy nespatříme.