Miluji lékaře

Předem upozorňuji, že se nejedná o jakýkoli výsměch nebo znevažování nemocného člověka.

Babička má zelený zákal. Při změně kapek se dostavila nepříjemná reakce a byla jsem přivolána na pomoc.

Dorazila jsem v pátek dopoledne, ale stejně nebylo možné se někam dovolat a tak jsem selským rozumem člověka se stejnou diagnózou postupovala ke zmírnění příznaků.

,,Tady máš mami odvar z kuklíku, to ti na ty oteklé oči uleví," máme to vyzkoušené a fungovalo by to, kdyby to nebyla naše babička. Vše si udělá po svém.

,,Kde máš ten odvar?" Hledám všude.

,,Tu je,  v tom plechovém hrnku," přiznává babička, ,,jen jsem to přihřála na sporáku."

Pozvolna při dalších podobných situacích pracuji k infarktu. Dny se sunou k pondělku a k dosažitelnosti odborné lékařky. Dostihla jsem ji v jiném městě, tam alespoň vzali telefon. Tak prý odpoledne tady v ordinaci.

,,No, vy vypadáte, co jste proboha dělala?" žasne doktorka. ,, Doufám, že jste si na to nedávala heřmánek."

Jelikož nemluví moc nahlas, babička neslyší. Připadá mi, že úmyslně ohluchla.  Zahulákám otázku tak, že by to mohlo být slyšet i na chodbě.

,,Jo heřmánek, ten je moc dobrý," povykuje na oplátku babička.

,,NE !!!" zařveme s doktorkou stereo. Babička udiveně hledí oteklýma očima.

Vysvětlím situaci s kapkami.  Je to těžké pořízení, babi se najednou promění v nesvéprávnou osobu a já se nedivím, že doktorka někdy vůbec neví, co s ní. Vyšetření jsme úspěšně dotáhly do konce a po návštěvě lékárny dojely na chalupu.

Došlo na rozdělení léků.

,,Tady to bude ráno a večer, píšu ti to krabici. Toto jen na noc a tyto kapky 5x za den." vysvětluji pomalu a názorně. Zároveň píši ke všemu veliké cedule.

,,Ráno v poledne a večer si budeš mazat na víčka tu mast." Znovu názorně ukazuji.

,,Na co potřebuji vědět, kde má lékárny Max," oponuje babička, která už zase slyší něco jiného.

Nekřičím. Nahlas a důrazně to opakuji znovu a  znovu.

Přála bych si, aby zase trochu viděla.

Jednou je to moje máma a za pár let na tom mohu být stejně. 

Zatím ještě vidím a budu se snažit, aby mi to dlouho vydrželo.

Pojedu domů, autem to mám hodinu dvacet.

Musím si také odpočinout.

Za pár dní jdeme na kontrolu.

Netěším se.