Miluji babiččiny příběhy - O plavkách z Indie

                                                O plavkách z Indie

Toto se událo asi před 25 lety, tedy v době, kdy bylo tatínkovi  tak 65 let.  Nebyl moc velký, ale vyvažoval to jinak. Jako bývalý letec-navigátor  byl vždy opálený, velmi komunikativní a rád se smál.

,,Ano, paní Irenko, máte pravdu," nakrucoval se u sousedovic plotu jen v plavkách a zuby ze slonoviny házely odlesky na všechny strany. ,, Je opravdu nádherný letní den."

Paní Irence bylo tak 35 a zubila se také.

,,Jirko, prosím tě, pojď sem na chvíli," zavolala maminka z okénka od kuchyně. Na tátu byl odsud pěkný výhled.

,,Co zase máš?" Nedal se rušit táta. ,,Já si tu povídám s paní Irenkou!"

Mamka se vydala ven a zkusila to znovu: ,,Mohl bys na chvilku?"

,,Nechápu, co zase můžeš chtít," bránil se odvlečení od půvabné sousedky. Ale šel.

,,Podívej se dolů," povídá mu máma za rohem.

,,Nic tam nevidím."

,,Ještě níž!"

,,No a co má být?"

,,Jen to, že z těch plavek ti v té síťce visí ven celý pytlík."

Trochu se zarazil, jelikož to byla pravda.

,,Jsou to mé oblíbení plavky z Indie, to nechápu! Nosil jsem je léta k bazénu u hotelu."

Maminka se při představě, jak se takto nakrucuje v Bombaji před houfem letušek, musela smát.

A táta?

Aby nevypadal, jako úplný pitomec, pravil:

,,Však to není nic, co by paní Irenka ještě neviděla."

Podle toho, jak se tlemila za plotem, jí to stačilo určitě.

A plavky z Indie?

Kdo ví, kam se poděly.