Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMomentky z Čimického háje a okolí
Autor
Evženie Brambůrková
Momentky z Čimického háje
a okolí
Ráno
V lese jsem já a můj psík Bilbo.
Přibíhá mladá žena s černou rouškou nacpanou až pod oči.
Funí jak lokomotiva.
Co kdyby se k ní náhodou místo vzduchu dostala infekce.
V lese je jí plno.
Zle blýskne očima, my roušku máme, ale jen kolem krku.
Opravdu tu široko daleko nikdo jiný není.
Vlastně jsem zapomněla na datla.
A veverku.
Taky tam byli.
Odpoledne
Několik lidí s rouškami. I děti. Je dost teplo.
Vdechují vlastní výdechy. Je to zdravé?
Lesní hřiště obehnané páskou s cedulí ,,Mimo provoz".
Proč?!?!
Proč by si děti neměly hrát v lese?
Jdeme s Bilbem postraními stezkami a dýcháme.
Voní tu plané třešně.
Bilbo mě dobíhá a víří hebký bílý a šedý prach.
Mělo by konečně pršet.
Večer
Povídaly jsme si dcerou o nových obrazech a smály se svým nápadům.
Jedenáct hodin v noci, jdeme s Bilbem na procházku před spaním.
Na lavičce u zahrádek sedí dvě děvčata a hihňají se.
Jen nechápu, proč mají nasazené ty roušky.
Nikdo není v dohledu a nás nezahlédly.
Asi jsem stará a věci vidím jinak.
Chci dýchat čistý noční vzduch a dělat, co je podle mne správné.
A slepé plnění příkazů to není.
Měli bychom myslet sami za sebe.
A říkat nahlas, co si myslíme.
My jsme ten hlas, který by měl být slyšet.
A rouška to neudusí.
14 názorů
Evženie Brambůrková
17. 04. 2020Bilbo je náš devátý pes. Vždy máme dva, ale nyní nestíhám pořídit druhého. Mám babičku a vnoučata a ti spotřebují víc času než štěňátko.
je to tak, používat rozum a být ohleduplný, kde nikdo není, není tedy koho nakazit a kde je spousta lidí, tak tam je k nakažení spousta objektů, vidíš, ty v lese potkáš lidi s rouškou, zato já na chodníku plném lidí zase hloučky bez roušek
psa a les ti moc přeju, náš Čárlí už odešel do věčných lovišť
Evženie Brambůrková
17. 04. 2020Tam je to fajn, netáhne ti do pusy, ale co taková rouška z nosorožce v Africe.
Evženie Brambůrková
16. 04. 2020Je milé, že je nás tolik, děkuji ti.
Víte, děvčata, kdybych jela MHD dolů do města, měla bych nejen roušku, ale asi i ty rukavice. Ale tady u nás, na kraji města, máme to štěstí, že máme lesík. Malý, ale náš a toho vzduchu máme taky dost. Jen to brát s rozumem.
Někdo to opravdu přehání a tys vtipně i prostřednictvím psíka:-) ztvárnila.
U nás mají lidi roušky na půl žerdi.....a když vidí, že někdo jde proti nim....zavěsí......hezky se mi četlo......*/***
Evženie Brambůrková
16. 04. 2020Díky Arwen.
Arwen Leinas
16. 04. 2020Libí se mi nezvyklá forma i pravdivý obsah, se kterým se ztotožňuji.
Evženie Brambůrková
16. 04. 2020No právě. A poslechni si zprávy, tam to o rozumu není.
aleš-novák
16. 04. 2020Přesně tak. Stačí používat rozum.