Na hradbách Vyšehradu

Posoutěžní podoteky:

Na hradbách Vyšehradu

Tentokrát jsme ve vázaném verši a místo niterné lyriky se nám vybaví spíše díla a proudy, ze kterých se vyvinula. Snad právě proto se při vší neurčitostí jeví sevřenější, než její kolegyně ve volném verši. Malá připomínka k rytmu. Konstrukce verše „ V očích roztají jako sníh“ je sice v českém jambickém metru teoreticky správná a přijatelná, ale vzhledem ke konstrukci okolních veršů by přirozeněji znělo „roztají v očích jako sníh“. To je ale drobnost. Pěkná báseň.

pobavila

Hlas

Honem, ještě před odtajněním bych ráda vepsala, jak moc se mi líbí první sloka, ta je mi nejvíc okouzlující.

(tech.

B_R: Vím, že přihrávám jen planý tip, ve všech se zorientovat myslím nestačím...)

hlas

Po přečtení začátku si na chvilku sobecky myslela, že je pro mne ...protože mi tu někdo říká Skřítku a já tak pojmenovala i to svý auto do lesa...   

hlas

Křehce svázané.

Hlas! 

hlas

Ty jo, mám z tebe hlavu jak luftbalón :))) - přemýšlím hned ze začátku, koho oslovuješ ... skřítku, na Vyšehradě, s vodítkem ... nepomáháš:)) Ty víš, co chceš říct, čtenář ve mně teda asi taky, ale krabatí čelo.

Někdo si vyšel na Vyšehrad, to místo musí být pro autora důležité, když ho zmiňuje, ale jen zákazem volného pobíhání ... a navíc skřítkovi ... (malá žena, dítě, jezevčík ...:) Lituje, že nedotáh své sny, kam potřeboval - se mu zaběhly na Vyšehradě, možná až k železničnímu mostu ... železná cesta vlčím mákům nesvědčí, v létě se vzduch taví a bere hákem i plátky máků - lepší je natrhat do vázy, jsou jako roky - co byly, vzpomínky energizují - autor mládne, má sílu roztančit sůj osud:) 

A Vyšehrad? Zase si příště vyjde ...

Pro mě je to děsně zmatené, ale jen pro mě - ty to vidíš v makových barvách a je to tak v pořádku:)

Křehké, umné...